Úvaha o veřejném tématu, které mi, jako "lakomé hanačce" pořád vrtá hlavou. Proč si necháváme protékat mezi prsty dotační peníze? Že bychom byli tak bohatí? Nebo tak nemoudří?
Máme tady takové složité období. Krizi. Prostě nejsou peníze. Nešetřili jsme, projedli je a když jich ubylo, nemáme.
Máme tady takové složité období. Můžeme čerpat dotace z EU. Ponechme stranou složitost systému, samotný mysl EU i komplikovanost a nejistotu celého procesu žádání a získávání financí.
Máme tady takové složité období. Vláda škrtá v rozpočtu. A tiskem proběhlo, že škrty se týkají rovněž prostředků na dofinancování projektů z "unijních fondů". Pořád doufám, že je to nějaký omyl. K dofinancování jsme se totiž zavázali. A když ke slíbeným EURům nepřidáme svůj podíl v korunkách, eura prostě nebudou. Vrátí se do "evropské pokladničky".
Vím, že s penězi je to složité. Na tohle by ale (v základním rozhodování) měl vážně zdravý selský rozum stačit. Představme si normální Vesnici. Je trošku zanedbanější a ošklivější než vesnice v okolí a tak se z ní mladí stěhují pryč. Okolí se to nelíbí a tak sáhnou do pokladniček a odsypou penízky, které pomůžou vesnici opravit, aby se v ní žilo stejně hezky.
Ve Vesnici bydlí Honza. Není to Honza Hloupý, je to Honza Hospodář. Po vánocích si pořádně prohlídne prasátko a úspory v něm. Je nějaké hubenější než dřív. Na polích se neurodilo, slepice nenesly, kozu už dávno nemají. Honza si prohlídne hospodářství. Střecha už není nic moc, kozí chlívek je na spadnutí, plot sotva stoji, Honzovy děti mají kabátky poděděné po kdekom. Honza neví, co zachraňovat dřív. Má tak akorát na plot a na kabátky pro děti. Aspoň něco.
Pak příjde návrh. Když si, Honzo, opravíš chlívek a zas do něj koupíš kozu nebo dvě, přidáme ti penízky. Z každých deseti zlatek ti dáme osm. Honza nejdřív neví, jde mu hlava kolem, smutně třepe poloprázdným (opravdu není situace na optimistické konstatování o poloplnosti) prasátkem. Ale protože je to Honza Hospodář, znovu se zamyslí. Stejně ten chlívek bude muset opravit. A kozy, to je mléko, maso a sýry. Hospodářství se bude dařit líp. Za prodané sýry pak Honza opraví střechu. A když dostane osm zlatek z deseti... Zamyslí se, změní plány a odloží opravu plotu. Smutně posune i kabátek a šátek pro paňmámu, sobě škrtn z rozpočtu zásoby tabáku. A v létě do velkého města se taky nepojede.
Honza Hospodář se ještě jednou poptá, aby si byl jist, že zlatky na chlívek opravdu dostane a právě teď. A pustí se do toho. Pečuje o svůj majetek. Tak, jak se má.
V sousedství bydlí Honza Hloupý. Když příjde návrh, ať opraví králíkárnu, že dostane osm zlatek z deseti, podívá se na poloprázdné prasátko a je si jist, že ty dvě zlatky nemá. A tak těch osm radši nechce. Opraví plot. Zajede do velkého města. A s udivenou závistí sleduje Honzu Hospodáře, který má chlívek a kozy a opravuje střechu a pak zase kurník pro slepice, protože i na ten dostane od sousedů zlatky. Paňmáma bude chodit prodávat vajíčka. U Hospodářů je moc práce. A začíná být veselo.
Jednou se Honza Hloupý sejde s Honzou Hospodářem a nechá si vše vysvětlit. A teď už by taky chtěl zlatky na rozvoj, sotva stačí udržovat co má. Jenže penízky pro Vesnici mezitím došly. Už nejsou. Honza Hloupý tu správnou dobu prostě prošvihl...
Pořád se vší vážností doufám, že nejsme zemí Hloupých Honzů. A že se s péčí řádných Hospodářů chceme a budeme starat o svěřený majetek a nad zlatkami se budeme dobře a smysluplně zamýšlet. A rozumně a dobře investovat. V organizacích, obcích, městech i v zemi. To podle toho jak velké "hosporářství" máme na starost.
