Pořád v těch akademiích a výzkumácích řeší kde co. Nanotechnologie, bezdrátový přenos energie, černé díry, genom. Po oběžné dráze lítá taková spousta udělátek, že si tam skoro zavazejí. Na všechno máme ISO a kdovICO. Ale zkoumá někdo, jak řešit ponožkové starosti?
Když člověk žije sám, je to dobrý. Ponožky si seskupuje po dvojicích, liché občas vyhodí nebo zkusí nabídnout na aukru někomu, kdo je taky postižen ztrácecí ponožkovou infekcí, a je za vodou.
Když jste ve dvou, taky to jde. Jedny menší, druhé větší. Když jste ve třech, bývají jedny nejmenší. Ale pak už se to začíná komplikovat.
U nás kombinujeme ponožky šestery. Malér je, že čtvery pro ženský a dvoje pro chlapy. Druhý malér je moje mizerná paměť a částečná samostatnost dospělých ponožkonosiček. A tak se na mne po praní sesype hromada ponožek velikosti 36 a hromada ponožek velikosti 45. A teď - babo raď. Nejsem schopna si zapamatovat, které fusekličky jsou čí. U chlapů to zatím jde. Prostě je složím, položím manželovi na klávesnici notebooku, což je jediné místo, kde je vnímá. On si pak svoje vybere.
U ženských je to horší. Daleko horší. Přímo hlavolamka. Třídění na "moje", "holek" a Kačenčiny přestalo fungovat poté, co Kačenka taky zaujala místo v ponožkové kategorii 36. Už je nás prostě moc. A tak pečlivě srovnám dvojice, liché ponožky odložím na plánovanou podzimní celouliční výstavu s výměnnou burzou, oddělím svoje a pak na tu hromadu bezradně koukám. Které jsou čí? A kupovala jsem vůbec tyhle? Jooo, ty fialové donesl Ježišek - jenže komu? A nevím, nevím, nevím. Prosebně obcházím momentálně přítomné děti, ať si vyberou, co je jejich. Zbytek prostě čeká na komodě, až je někdo pozná nebo adoptuje, což se následně projeví zuřivou obranou původní majitelky, která své NEJOBLÍBENĚJŠÍ ponožky na jiné noze okamžitě pozná, ač na ně tři týdny, kdy se choulily v klubíčku, naprosto kašlala. Už jsem uvažovala o zavedení erární ponožkové krabice blízko koupelny - tam bych je sypala bez třídění a měla bych po starostech. Nebo o ponožkové nástěnce, kam bych věšela nepoznané hříšné dvojice všem na očích. Ale oba tyhle plány mají spoustu háků a háčků. Krabici holky nechtějí, neb zvyšuje pravděpodobnost nechtěné adopce jinou majitelkou. A na odpovídající nástěnku nemáme dost velkou zeď.
Nemáte někdo zprávy o tom, že by někdo tento problém koplexně pojal a vyřešil? S vděkem převezmu řešení dřív, než hromada ponožek na komodě dosáhne kritického bodu a rozsype se všude. Pak by totiž nejspíš do hry přibyli ještě i kocouři a my fakt začali chodit naboso.
