Naše putování za sluncem pokračovalo z Benátek na poloostrov Gargano. Začalo to jednoduše. Úvahou, že bychom mohli vzít děti k moři. Jeden rok moje děti, druhý rok manželovy děti. Uf. Ještěže nemáme jako bonus naše děti - to bychom se utrajdali. Z původně plánovaného blízkého konce Chorvatska se stal jih Itálie. A když jsme to zvládli mi, turisté veskrze ležérní, tak pro vás, milí návštěvníci blogu, to bude hračka. Je tam opravdu kouzelně.
"To už je ten chudý jih Itálie", řekli mi zcestovalí kolegové. Nezdál se mi chudý, jen ještě není (řekla bych, že naštěstí) cestovním ruchem změněný k nepoznání. Trošku snový kraj, kde se dá zastavit a odpočívat. Nebo okukovat. Prostě právě to, na co máte náladu.
(Pro cestující autem malé praktické info - předem jsem si přečetla, že Italové jezdí jako draci a máme počítat se zácpami. Je pravda, že Italové jezdí tak nějak velkoryse a ne všemi pravidly se výrazně trápí. Přesto se mi zdál provoz příjemný a řidiči pohodoví. Nikdo nedivočil, netroubil, nepotřeboval nutně předjíždět. Italská dálnice vede až na Gargano, cesta je jednoduchá i pro takového orientačního negramotu jako jsem já. Jen nám mýto udělalo otravný průvan v peněžence. Zácpám u velkých měst se dalo vyhnout načasováním průjezdu mimo špičku, odpočivadla jsou příjemná, kafe skvělé a rakouská dálniční policie jezdí v octaviích).
Fotoreportáž z Benátek - naše první zastávka na cestě.
