Příběhy posbírané, někým a někde žité. Tentokrát o mužském vzoru a otcovství. Co se taky může dít přímo u vašich sousedů?
Leopold má nadváhu a smrdí. Fakt. Jemu to nevadí, ale stát vedle něj je občas docela dílo. Taky se chlapsky chová. Těžko to popsat. Znáte vyjadřování ze čtverky bez ubrusů? Tak to je horní hranice úrovně.
Leopold má děti. Jeho první žena od něj odešla před mnoha lety. To ještě Leopold pracoval a jak tak byl v tom pracovním zápřahu, pokračoval i doma. V nápřahu. Když ženu považoval za ne dost manželkovskou, srovnal ji. Většinou řevem a občas to vysvětlil ručně a stručně. Jak toho ručně a stručně přibývalo, manželka se zmenšovala, až zmizela. Z Leopoldova života i domu. Žila skoro dva roky v azyláku na druhé straně republiky, jenže nakonec ji Leopold našel i tam. Nejdřív se jí v slzách vrhl k nohám a když mu nepadla do náruče, vrhl po ní židli. Jenomže to už bylo před svědky a tak ho za to obvinili. A protože soud asi tak trochu vnímal, že má máslo na hlavě, dokonce ho odsoudil. Dostal podmínku.
Leopold se přestěhoval do místa, kde žila matka jeho dětí, pronajal si byt v paneláku přímo naproti domu s malometrážními byty, kde žila. A byl dochvilný jako hodinky. Každé ráno jí křížil cestu, když 5:40 vycházela z domu, aby byla včas ve školní kuchyni, kde pracovala. Pak se spokojeně vrátil domů do postele a vyspal se z časného vstávání. Chvilku sice zkoušel chodit do práce, ale bylo to časově nešikovné, když měl ranní, sotva stíhal v 5:40 křížit cestu a když měl odpolední, musel kvůli tomu brzy vstávat. Úplně blbé pak byly noční, to prostě nekřížil. Dost mu to vadilo, tak si začal hledat jinou práci. A hledal ji dost dlouho. Několik let. A pak naznal, že už to nemá cenu, protože už měl hromadu dluhů. Měl nějaké neformální kšeftíky a z toho se celkem dalo vyžít. K tomu objevil, že je prima zachraňovat osamělé paničky a zlepšovat jim život. A ty holky mu zobaly z ruky.
Na Leopoldovy děti soud stanovil výživné, ale Leopold to s placením nepřeháněl. Sám měl málo. Občas neposlal nic a občas 321 korun. Jednou byl v dobré náladě a tak poslal 531. Vždycky ta řada číslic byla sestupná. Leopold byl fikaný a naznačoval tak, že příště bude 0. K tomu dál každé ráno křížil. A jedno ráno neměl co, matka jeho dětí se odstěhovala a pro Leopolda začaly patálie znovu. Jenže to už byl zkušený a udělal to chytře. Začal se dožadovat kontaktu s dětmi. Jojo, s těmi dětmi, kterých si pár let ani nevšiml ani když je potkal, protože ho zajímalo jen křížení. Napsal soudu, policii i sociálce, plakal a rval si vlasy. A občas poslal 321 korun, protože výživné stanovené soudem bylo jasně diskriminující ubohého TatínkaLeopolda.
Soud a sociálka si pečlivě nastudovali spis, jen jim asi drobně unikla ta část o nápřahu, srovnávání a křížení, taky o 321 korunách a stanovil styk s dětmi. Matka mu je měla předávat u něj, on u ní vracet.
Leopoldovi to pár měsíců vyhovovalo, ale pak zjistil, že má zablokovaný účet, protože matku jeho dětí už to občasné, vtipné 321 přestalo bavit. A tak ji srovnal a pak si asi vzpomněl si na tu podmínku a dostal nápad. Začal jí bušit hlavou do domovních dveří, až si do krve omlátil čelo a pak si zaběhl na pohotovost a odsud si odnesl náplast přes obočí lejstro, že na něm bylo spácháno násilí. Dalšího půl roku se vesele tahali po soudech.
Protože Leopold není žádné béčko, ale muž činu, dál zachraňoval ty osamělé paničky a zlepšoval jim život. Když měly děti, byl jím dokonalým otcem a plně se jim věnoval, protože byl časově flexibilní a nezatěžoval se prací. Prima bylo, že děti paniček měly své táty a ti se dal docela slušně pumpnout o prachy. Zaměřil se na ty perspektivní, co byli tak debilní, že makali. Leopold obětoval všechen potřebný čas a um, aby je srovnal a použil k tomu co mohl. Policajty, soudy, zaměstnavatele i sousedy. Byl v tom fakt dobrej. Otcové platili jako mourovatí, bouchali přesčasy a byli tak ulítaní po policajtech a soudech, že časem už ani neměli sílu být smutní z toho, že svoje děti vídají tak málo, že je vlastně nevídají vůbec. Bylo to v pohodě, nemají být měkouši.
Do toho někoho občas zajímalo, proč neplatí výživné a on ale byl fakt dobrej a dával soudům co proto, protože ho diskriminovali, ba šikanovali a to nejde nechat jenom tak.
Se čtvrtou paničkou, kterou zachraňoval, se seznámil U Buku. Bylo to v létě, tak samozřejmě na zahrádce. Přišel na pivko, protože ho fakt vytočilo, že ty svině soudcovské diskriminující mu za to neplacení výživného napařili podmínku. Pěna na půllitru dokonale držela, hospodský Pepíno si na tom dal záležet a Leopold promýšlel strategii, jak si poradit s tou podmínkou a na pivní tácek črtal teze odvolání. Panička měla mini a výstřih áááážaž do žlábku. Pila kofolu. S rumem. A když dalo slovo slovo, zjistil, že jsou na tom stejně. Oba osamělí. A tak sedávali u toho piva a kofoly s rumem až do doby, kdy Pepíno začal výhružně cinkat klíči a zhasínat bar.
Pak se k paničce nastěhoval. Vyšlo to akorát na úterý, protože v pondělí ho vyhodila třetí panička, kterou už nebavilo, že je Leopold věčně v tahu. Bylo mu to trochu líto. Její ex byl ředitel základky a Leopold si na něm dal záležet. Zkoušel aspoň Trojce vysvětlit, že by mu za to měla dát nějaké prachy, když už se o ni postaral, ale dala mu ponožky do igelitky a práskla dveřmi.
Šel rovnou ke Čtverce. To tedy ještě netušil, že on je pro ni Dvanáctej do tuctu a možná dodnes neví, že se nějakou dobou rozhodovala mezi Devítkou, Desitkou, Jedenáctkou a Leopoldem. Jenže Leopold je rozený lídr a tak stál na bedně i v souboji o kterém vůbec nevěděl.
Čtverka mu trochu vařila, hodně dávala co mu dobře dělalo, chodili spolu k Buku a děcka měla taky. Dvě dospělé, tak to nic, kluka ani neviděl, ten hajzl se s matkou nestýkal a dceru, se kterou zkoušel vyjít, ale nešlo to, tak s ní udělala ajn-cvajn pořádek a vylifroval ji z barák. Byla to můra líná, co se chtěla flákat na výšce. Zůstala tam ještě jedna dcera a Leopold se pustil do její výchovy a srovnávání jejího otce, protože ten dacan inženýrskej málo platil, děcko chtěl vídat a vrtal se i v tom, jaký má známky a trápil ji basketem a lyžováním. Leopoldovi bylo Čtverky líto a tak začal odhalovat, co je TenhleOtec zač. Používal svoje zkušenosti a TenhleOtec brzo lítal jako špinavé prádlo. Mohl si za to sám, měl dát pokoj a nechodit lhát k soudům, že nevídá děcko.
V zápalu boje skoro bez rozčílení absolvoval druhou podmínku za neplacení výživného okořeněnou stíháním za napadení exmanžela Trojky. Se Čtverkou to probírali U Buku a protože ten den zrovna poslali vyprecizované udání šéfovi TohohleOtce a bylo jasné, že šéf ho vyrazí z práce než-bys-řek-abrakadabra, vzbudila se v něm vášeň a přefikl Čtverku hned za domovními dveřmi. Když musíš tak prostě musíš.
Měl s tím vším lítáním kolem Čtverky tolik práce, že už neplatil ani 321 občas a zůstal u trvalé 0 kořeněné vysvětlováním své výjimečnosti a soudní proradnosti. Jenže pak i české soudní mlýny domlely a jednoho krásného dne seděla Čtverka U Buku sama. Leopold sice věřil, že nepodmíněný rozsudek je od soudu jen takový vtip, ale radši si ho šel ověřit na soudní podatelnu asi týden poté, co měl nastoupit do věznice. No, už ho nepustili ani pro kartáček na zuby.
Za půl roku Leopolda pustili za dobré chování. Sice ho mezitím odsoudili za to napadení a měl na krku nějaké žaloby za cosi dalšího, ale byl venku. A zamířil rovnou za Čtverkou. Jednak se na ni těšil a druhak neměl kam jít. Čtverka mu skočila kolem krku a rozdali si to rovnou na schodišti.
Leopold má nadváhu a smrdí. Stát vedle něj je docela drsná zkušenost. Zase budu muset. Držím v ruce snad dvacátou pozvánku k soudu.
Fakt smrdí.Nechápu, že to "Čtverce" nevadí, vždycky byla na jakýkoliv zápach přecitlivělá. Vím to. Žil jsem s ní. Jsem TenhleOtec.
A Leopold vychovává moji dceru.
