K pohádkám patří dobré konce. Zvláštní obraty a nové začátky. Bude to tak s Pepkem a Pipi? Rozsvítí se Pepkovi? Potěší to Pipi? A hlavně, dají se ti dva přece jen nakonec dohromady?
Druhý den Pepek potkal Pepek Pipi na břehu řeky a nějak jí to slušelo. Trhala kytky. Pepek se zamračil a usoudil, že je to holka hloupá…
…ale…
….slušelo jí to.
Na rameni nesla Neználka a Všeználka a ti se celou dobu hádali, jestli je dobré žit s někým nebo sám. Neználek vyznával názor, že lepší je to s ženskejma, ale kde vzít dost malou a Všeználek byl nad věcí a byl si jist, že bez minibaby to jde taky a že si stejně nutričně vyvážené jídlo opatří nejlépe sám a aspoň ho nikdo neruší ve vědeckém bádání.
Pepek je chvilku pozoroval a najednou mu oba přišli legrační. Zabalil si špenátovou sváču a vyrazil na výlet. A kudy šel-tudy šel, cesta ho sama dovedla na terasu starého zámku, kde se slunilo pohádkové zrcadlo na penzi. Trochu se nudilo a tak se rádo dalo s chlapíkem v pruhovaném tričku do řeči. Pepek odpovídal v holých větách a z terasy pozoroval Kašpárka a Kalupinku, kteří si u jezírka zkoušeli nové čepičky a Kalupinka právě Kašpárkovi srovnávala límeček.
K Pepkovi najednou přisedl Spejbl. Trochu si zrcadlu postěžoval, že mu poslední dobou dřevění nohy, ale to se nedá nic dělat, to je věkem. Zrovna i dodal, že Pinocchio je na tom hůř, červotoč se mu nastěhoval do špičky nosu a ta se mu drobí tak, že za chvilku nebude k poznání.
Pepek se Spejblovi zdvořile představil a zrcadlo se uculilo, jak zjistilo, kdože je ten sympaťák a vzpomnělo si na copatou Pipi. No a za chvíli se vedla debata tak o všem, i o tom, že ty holky jsou hrozný a zrcadlo jen tak přehrálo Pepkovi, úplně nenápadně, jak od něj odplouvala na leknínu Malá mořská víla (zatímco on okopával špenát) a jak Maxipes Fík odvážel kufr Áje (zatímco on sušil špenát) a jen tak rychle střihl obrázky obou holek z jejich současného života a pak mu tam ještě přihodil Pipi, jak vážně stojí před zamčenou brankou a Pepek si špagátkem vyměřuje záhonky.
Pepek zabručel, že Pipi je taky pořád v jednom kole a zjevně je jí to jedno, že Pepkovi se stýská, Spejbl se usmál a řekl, že jo, že je to holka divoška, však taky vyrůstala bez mámy, tak se hned tak z něčeho nehroutí. A že to se stalo i jemu, že si pro samé sem-a-tam, nenašel čas na ženský a teď mu dřevění ty nohy a vypadnul mu suk za uchem a večer si nemá s kým povídat a už ho nechce ani Baba Jaga, protože je z něj starej morous.
Pepek šel domů, naštvanej, že ho nikdo nechápe a že ta Pipi je fakt děsná. Procházel kolem vily Vilekuly a všiml si pod ořechem natřené lavičky. Pipi tam nebyla. Pomalu došel ke svému domečku a spokojeně si prohlížel upravenou zahrádku. Špenát krásně rostl. Zkusil si tam představit Pipi a došlo mu, že by si ani neměla kam sednout. V hlavě zablikalo, jak nad ním proletěla víla Zvoněnka a udělala rozsvecovací kouzlo.
A Pepek upaloval do městečka, kde Pipi zrovna pořádala pro skřítky závody ve skládání papírových čepiček, zaběhl pro kytku ze samých lízátek, sedl si ke kašně a čekal. A pak jí vrazil tu kytku a Pipi nic neříkala, jen se koukala a Pepek vytáhl kolečkový brusle a jeli se projet a Pipi pořád nic neříkala, jak byla vykulená a došla jí řeč a taky se trochu bála, aby se neprobudil džin.
A z Pepka najednou vylítlo jak z Jičínského kanónu, že je mu po Pipi smutno a že má doma fajn piknikovou deku, tak kdyby se chtěla stavit, zaseje trochu trávníku. A Pipi se začervenala a uculila a řekla, že se uvidí a divně se jí zatřepal žaludek. A když se ohlídla přes rameno, Pepek jí vlepil pusu na nos, no, moc se mu to nepovedlo, byla to spíš taková srážka, ale nevadilo to, byl to přece jen kreslenej Pepek a roztomile se snažil a voněl špenátovým mýdlem.
A tak se stavili k Pipi, protože tam byla ta nachystaná lavička a ona se pořád ohlížela přes rameno, protože kousek za nimi capal čáp, ten s červenou mašlí (ti se zelenou mašlí nosí děti, ti s červenou jsou tak pro radost) a tak si říkala, že se najednou blíží nějak rychle a byla z toho nervózní. To Pepek, ten byl v klidu a celej spokojenej, že má Pipiny culíky, pihy a tričko tak blízko. A že Pipi voní po lízátkách. A opatrně lákal čápa blíž...
…a už se smrákalo…
…když nad nimi čáp roztáhl křídla…
A nad domem spokojeně zavřela kukátko v mracích Afrodita, baba Jaga se v chaloupce dobrosrdečně zamračila a víla Zvoněnka rozcinkala všechny luční zvonečky na oslavu a aby všichni věděli,že je pohádky konec.
(Protože někdy, zvláště v pohádkách, mohou mít Pepkové rozum, žádné z Pipi nechybí trocha nadhledu a tak se tu a tam dobrý konec, nebo spíš dobrý začátek, může přihodit a tak je fajn, že máme pohádky.)
