- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
To je milé pohlazení, tenhle blog, Jano. Odnímání dudlíku, to je složitý rituál. My jsme na radu jedné známé, že nejlepší je žádost o dudlík od někoho úplně cizího, přemluvili paní pokladní v obchodě, ta skutečně naši holčičku při placení o dudlík požádala, dokonce pod nějakou vtipnou záminkou, ta jen vykulila oči a dudáčka jí poslušně vydala. A bylo to. Doporučuju všem, funguje to bezvadně. Můj syn je ovšem ještě větší tvrďák, dudlík vnučka neměla nikdy, fakt nikdy. Jak se bez něj obešli, netuším. Trochu měla sice víc ocucané palečky, ale zvládli to.
Taky znám bezdudlíkáře.... Zajímavý sociální úkaz to je a vy to máte přímo v rodině??? No úžasné, gratuluji velmi.
U pokladny to musela být sranda, to by mě nenapadlo, to se asi to vaše mládě muselo pěkně divit. :-). Moje obě dcery dudlík prostě za něco vyměnily a vyhodily si ho samy jak se na nohy postavily.a nábytku pustily.
Je to s dětmi ale sranda.... (a když je od výchovy někdo jiný, tak tím větší).
Díky, Pepo, zda zastavení :-).
Myslím, že v oční košilce teď budeme spát všechny, které jsme si Tě přečetly.
Ale to je milá představa. Aneb jak Maja modifikovala slovník :-). Děkuji, Zdeni.
Milé taky nás to za chvíli čeká, ale zatím si dudika užívají a kradou navzájem
No... U nás... Ale o tom ještě až za pár dní. :-). Užívejte si a díky, že ses zastavila. Vždycky to potěší.
Jani, Maja je zlatíčko, takové co vyloudí vždy úsměv na tváři.
Jo, je to prima a krásně se to užívá. I když věřím, že z toho její mámě musí často drnčet hlava. :-)
Jani, vnoučata nás oživují. Na vlastní děti jsme tolik času neměli. Dobře nablogováno
Děkuji, Horste, a souhlasím :-). On je ten čas pro děti hlavně jiný. Musíš ty děti nějak postavit do života, nějak je ovlivnit...kdežto vnoučata už jsou na to všechápání a lásku skutečně bezpodmínečnou, protože výchova už na nás není.
A tak můžu vařit kakao a donekonečna chápat to, co mi u mých vlastních dětí výchovně kazila...jejich babička :-)))
Děkuji, Honzo. Všiml sis té významnosti koček?
Ani jsem netušila, že noční košile mají nějakou spodní hranici nošení... Holčičkovým oblečkům jsem se při nákupech radši vyhnula.
Nějak v malých velikostech nejsou, taky jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Ale dobře to dopadlo nakonec.
Díky, že ses stavila.
taky si budu muset napsat ježíškovi pro oční košilku... a příběh tak krásný, přímo "Májov(čin)ka"
Oční košilky jsou prima, i když osobně jsem spíš "pičamková" (šiš, to je taky slovo...) a děkuji za milou slovní hřičku, potěšila a pobavila.
Já tedy chtěla i napsat, jak nám Maja na Boží hod vařila...ale prostě jsem to nedokázala vtěsnat do slov. To dětské komedianství je prostě unikátní. Ale to ty víš lépe než já.
To je krásný blog! Maja je prostě kouzelná! A ta její řeč...super:-)))
Je to moc šikovná vnučička.
A ty hačkované hračky jsou moc milé. To se jí to spinká s košiškou!:-)
Bez košky ani ránu, to víš, dětský život je plný potřebností. Deka (taková miminkovská), co je "milášek", ovečka, co svítí, Šmoula, teď koška..ta se balí déle než já na dovolenou :-).