Milí návštěvníci tohoto článku, s Davidem pro Vás postupně otvíráme svět kluků a mužů spoutaných svalovou dystrofií. Obvykle to děláme společně. Vzpomínání na Kubu a pro Kubu ale pochází přímo z Davidovy klávesnice. Tady je...
Kuba byl můj nejlepší kamarád, něco jako brácha poznali jsme se před 10 lety na střední škole v Brně. Kuba měl také svalovou dystrofii jako já a díky této nemoci jsme si mohli radit co by pro nás bylo nejlepší. Ještě když to šlo, tak jsme se často navštěvovali, oslavovali narozeniny nebo jezdili na výlety do ZOO a hlavně jsme byli neustále v kontaktu přes Facebook.
Kuba v létě nečekaně zkolaboval, i když měl také dýchací přístroj, bohužel nestíhal pomáhat Kubovi s dechem tak, jak by potřeboval, „byl pro něho slabý“. V nemocnici doktoři zjistili, že má Kuba oboustranný zápal plic a na normálním plicním ventilátoru už Kuba nemohl fungovat, bylo nutné udělat tracheostomii. Všechno vypadalo nadějně. I když Kuba nemluvil tak pomocí očí komunikoval a vnímal svou skvělou rodinu, známé i okolí.
Dobrá zpráva pro mě byla, když mi Kubova maminka napsala, že bude skoro po půl roce propuštěn domů. Čekal tam pro něho perfektně upravený pokoj. Všichni jsme z toho měli radost a já jsem si plánoval že ho co nejdříve navštívím. Říká se, že člověk se nemá na něco moc těšit a bohužel také to tak v životě chodí.
Pevně věřím a jsem o tom přesvědčen, že Kuba tu chtěl s námi být co nejdéle, ale už neměl tu sílu bojovat dál s tou zákeřnou nemocí. Není dne, kdybych si na tebe nevzpomněl, vždycky budeš v mém srdci jako nejlepší kamarád.
