Milá vzpomínka na kamaráda. Drž se Davide, držím ti palce i když se neznáme.

Jakube...

Davide, napsal jsi to o kamarádovi moc krásně. Určitě by měl z toho velkou radost...a kdoví...možná i má.

Děkuji

Tohle povídání je opravdu Davidovo, tak jsem to do článku nechtěla připisovat, ale můj velký respekt a úcta patří i Kubovým rodičům, kteří celé ty roky dokázali zůstat spolu a poprat se s osudem společně. Mají můj obdiv a kdybych mohla, pošlu jim energii pro tyhle mizerné dny.

A Kubo...Vám dobrý let do vyšších sfér.

Teď už může Kuba dělat všechno to, co mu tady tělo nedovolilo... Ale že to byl bojovník

když se řekne važ si života...neni to fráze.

Někdy to život kroutí jinak, než si přejeme. Jsem si ale jistej, že tam, kde Jakub je, běhá, skáče a dejcha na plný pecky.