Kočky jsou zvláštní společníci lidí. Nikdy si je "neochočíme", zatímco ony si raz-dva omotají kolem drápku nás. To ale neznamená, že nepomáhají. Pomáhají svým lidem už jen tím, že jsou právě takové jaké jsou. A některé pomáhají i dalším lidem. I kočky totiž dovedou "léčit".
Že ke každé správné čarodějce patří kočka je známá věc. Kočky jsou zvláštní. Naše předchozí, Sisinka, dovedla přesně poznat, co nás bolí a přišla nám spřádat úlevu. No, úlevu. Vysvětlujte, když máte migrénu, kočce, že lehnutí k hlavě je spíš "rána z milosti" a že předení na čerstvě vykloubeném koleni působí kromě hojení hvězdičky před očima. Ona na tom svém "opatrování" prostě trvala a nedala se odehnat. Nakonec jsme vždycky našli kompromis, ale hlídala si nás až dokud se nám opravdu neulevilo. Jak jí příbývalo let, spokojeně spávala v některém ze svých pelíšků (a pelíšek bylo cokoliv, co se jí zrovna hodilo) a neměla ráda návštěvy. S jedinou výjimkou. Když jsme vytáhly vykládací karty, okamžitě se odněkud vynořila a sedla si co nejblíž. Aby jí nic neuteklo. Všechny si nás pozorně prohlížela, koukala na karty jakoby jim rozuměla a předla jako tichý traktůrek. Dovedla se doslova zjevit, když mi bylo smutno, přišla mi mňoukat, když byly smutné děti, abych je nenechala tesknit. Prostě kočka čaro-dějná.
Kocourci jsou proti ní trdla šlechtická. Byt i nás mají na hraní a jsou celí spokojení, když si "uloví" naši pozornost. A uloví si ji vždycky. Jsou léčiví tím, že jsou. Až v den, kdy jsme si odváželi Ríšánka domů od jeho maminky Rebeccy, jsem se dozvěděla, že vedle známé canisterapie (léčby s pomocí pejsků) existuje také felinoterapie (tedy léčba s kočičkami). Speciálně vybrané a vychované kočky tak mohou pomáhat k uzdravení, vyrovnání nebo odpočinku nemocným. Kočky se tak stávají léčiteli hlavně starším lidem, dětem s nejrůznějším postižením, ale také lidem, kteří mají např. emociální potíže. Přítomnost kočiček tak pomáhá k podpoře "tradičních" léčebných postupů. V přítomnosti kočky se tak mohou její "klienti" uvolnit a uklidnit, často jim klesá krevní tlak a může dojít ke zpomalení srdeční činnosti. Kočky totiž mají skutečně schopnost navozovat harmonii a rovnováhu. Ony to asi nějak potřebují samy pro sebe a tak tohle "kouzlo" kolem sebe přirozeně šíří.
O existenci felinoterapie jsem se tedy dozvěděla, když jsme si jeli pro prvního z kocourků. To proto, že jeden z jeho brášků, Ernie, se právě v programu felinoterapie ocitl a paní chovatelka Peťka byla celá napnutá, jestli se vše povede a kocourek bude užitečný. Povedlo se. Před pár týdny jsme viděli fotky kocourka stočeného na klíně několika mentálně postižených dětí. A všechny vypadaly, že si tu chvilku s kotětem náramně užívají. Jistě, kočka jim nepodá ponožku ani neodnese tašku. Ale vpřede se jim do myšlenek a hebkým kožíškem přinese klid. A to má svou obrovskou hodnotu. Jsem si tím jistá. A kdybych to nepovažovala za neetické vůči vyfoceným dětem, snad bych se s vámi o ty fotky podělila.
Dnes už nemají čarodějnice na nose bradavici a v kapse pytlík muřích noh. Ale kočky, kočky jsou pořád tichými majitelkami něčeho, co je mezi nebem a zemí. S nonšalancí sobě vlastní přenášejí z generace na generaci čarodějná tajemství.
Více o felinoterapii najdete například v těchto odkazech:
http://rozmalka.webnode.cz/felinoterapie-aneb-kocka-jako-lek/
http://www.kocka-info.cz/Clanky/Articles/Felinoterapie-aneb-Jak-jsem-potkala-andely.aspx
