Život přináší drobné příběhy a občas se nějaký lépe vryje do paměti. Není nijak podstatný. Je to prostě konkrétní chvilka konkrétního dne.
Zdroj: http://www.chytrehry.cz/chytrehry/eshop/9-1-Pro-deti/0/5/
Lehkou nožkou jsem kráčela ze cvičení, spokojená, že to mám pro dnešek za sebou a v záchvatu dobré vůle zašla do obchodu pro pár koláčků.
Nevšímala jsem si okolí a postavila se k pokladně. Někdo stál těsně za mnou. Nemám to ráda, tak jsem se ohlédla. Za mnou paní, v letech, na teninkých nožičkách sotva stála tak nějak nakřivo. Zjevně ji něco bolelo. V košíčku kelímek pomazánky, v sáčku pár rohlíků. Posunula jsem a pustila paní před sebe. Prohodily jsme pár slov a tak si nás všimla i paní před námi a i ona uvolnila místo, otočila se na mne a špitla: "My to máme dobrý, nás ty nohy ještě nesou". Mrkly jsme na sebe a zas si hleděly svého. Tedy já si hleděla vedlejší pokladny. Zrovna otvírala a mladý pár s dítkem před sebe pouštěl opravdu starého pána s čímsi v košíčku. Paní za nimi se rozčílila. Prý co je to za pořádek a ona tam byla dřív. Starý pán odcházel pomalu z obchodu společně naší paní co byla trochu nakřivo. Cestou jsme je stihli všichni předejít. I "moje" spiklenecká paní, i sousední nasupená paní.
Vyšla jsem ze dveří a těsně přede mnou prosvištěli dva kluci na kolech. Vídám je, jsou z blízké ubytovny, nudí se a lumpačí. "Skopová hlavo" zavolal jeden z nich kamsi přez rameno a druhý to po něm opakoval jako ozvěna s dvouvteřinovým zpožděním. Po "bílém" klukovi se opičil romský.
Každý den je plný malých příběhů. Jaké asi mají konce?
