Ohlédnutí za jedním víkendem, kdy byl čas zkoumat historii i současnost a užít si zcela dvě speciální výstavy. Díl druhý- důslednosti současné.
O Modré jsem psala už včera a kdybyste se chtěli podívat na pár základních informací, najdete je v úvodní části včerejšího článku.
Malá vesnice se před (asi) čtvrtstoletím oddělila od blízkého Velehradu. A od té doby se tady děje... úplně všechno. Modrá se na začátku dokázala nenaštvat. Nezatrpknout, že je méně zajímavou dcerkou Velehradu a naopak chytře využila jeho přitažlivost k vlastnímu odrazu. K tomu, aby návštěvníkům nabídla další zajímavé způsoby, jak využít svůj čas. Modrá těží ze všeho, co jí civilizace a příroda nadělila. A nejen z toho.Těží z dlouhodobé práce chytrých lidí.
Modranská moderní lidová slovesnost říká, že když se obec oddělila, nikdo nechtěl vesnici řidit. Ten měl moc práce, ta malé děti, onen dojížděl, další haproval se zády. A tak se sesedli ve vinném sklípku, že to tedy musí rozlousknout a seskládat tu kandidátku pro volby. Od svého vzniku tak má Modrá jednoho a téhož starostu a jen málo obměňované zastupitelstvo. Místní totiž vědí, že starostování je potřeba pořádně odpracovat.
Říkejte si co chcete, brblejte mi, stojím si za názorem, že komunální politika je práce jako každá jiná. Musíte se ji naučit, musíte mít čas ji dělat, musíte věnovat energii a roky práce tomu, aby za vámi bylo něco vidět. Každý člověk k tomu talent prostě nemá. Ale když má, je to pak opravdová rozvojová symfonie. Jako v Modré.
Přijeli jsme sem tentokrát s přáteli na "stáž". Přesněji na stáž vinnou, protože jsme vedli debaty o tom, že se nám ve všech těch cukernatostech, přívlastcích a vlastně i odrůdách nedaří zorientovat. Nebylo složité si uvědomit, že exkluzivní možnost degustovat je právě v Modré. Tam totiž vína vystavují, stejně jako pálenky. To si najdete "Centrum Slováckých tradic", svěříte se jim se svým studijním záměrem, prohlédnete si prostor recepce, pálenici, sušárnu a prostě se tak nějak porozhlédnete...
...od některé z milých dam vyfasujete kartičku, která vám poslouží jako elektronická peněženka a skleničky a můžete se jít vzdělávat...
...vinotéka a slivotéka už vás čekají. Klikatá chodbička se mění v ještě klikatější a vy procházíte mezi chladničkami s vínem. Slovácké a z jiných oblastí. Suché, polosuché, polosladké, sladké. Chutnáte množství maličká i malá, to podle chuti a odvahy.
Z vinné stezky se můžete přesunout na stezku pálenkovou. Přiznávám, že tam jsem si troufla poprvé. Nejsem právě piják slivovičník, čímž jsem se stala černou ovcí rodinnou.
Takhle vypadá jedna z chladničkovitrin. Na obou stezkách je jich něco kolem třiceti (odhadem). Není to moc vidět, ale vlevo visí tablety na kterých si můžete najít informace o každé konkrétní lahvince.
Co vám budu povídat, v pátek jsme měli výukový večer a v sobotu několik krátkých "přenášek" (nebo "předlivek"?) v průběhu dne zakončených večerním soustředěním. Učení je dřina.
Ne nutno dodat, že materiál pro náplň lahví roste všude okolo.
Ale potěším i nedegustátory, abstinenty a mlékomily. Modrá nabízí i až neuvěřitelnou potravu pro ducha a znalosti obvyklejšího charakteru.
Na Modré se našly základy jednoho z nejstarších kostelíků, keramické střepy a fragmenty oděvů... a tak tu stojí archeoskanzen. Můžete tam zajít jen tak nebo na některou z pořádaných akcí. Tentokrát jsem návštěvu vynechala, tak posílám jen obrázek focený od kostelíka (vlastně jsem fotila selátka a rozhledna se tam připletla)...
...a informaci o tom, že se tady staví "stylově čistě" a i dětské hřiště zpodobňuje velkomoravské hradiště. Jste dítě? Můžete se tady stát dobyvatelem.
V Modré si uvědomují i význam vody. Ta tady má svoji expozici a v ní se o tekoucí a stojaté vodě, o prostředí, které poskytuje pro život uvnitř toků a nádrží, ale také o tom, co zalévá a co živí, dozvíte mnohé.
Potoky, potůčky, to, co kolem nich roste, mělký rybník, hluboký rybník, expozice, která se noří pod zem, až k tunelu, která nám suchozemcům umožní prohlédnout si ryby, které jsou u nás původní, a to včetně dnes už vzácné vyzy velké. (Patří k jeseterovitým rybám.)
A vůbec všelijakých ryb, z nichž mnohé mají i svá "křestní" jména.
V současnosti se na Modré dokončuje stavba výběhu praturů. Tedy, výběh je, pratur s praturkou už tam bydlí, dokončuje se výstavba stezky (bezbariérové) nad výběhem a okolní komunikace. Bude to "bomba", to je jasné už teď. Takto "roste" stezka...
...a tohle je prachmizerná (pra)fotka pratura. On se fakt nechtěl nechat fotit od amatérky.
A líbí se tady i kočkám, ani nemusí být "pra". Tahle si ustlala vedle našeho stolu během snídaně. Probrala ji až "nahodile" odhozená šunčička.
Modrá je prostě dobrá. Děvčice tady tak dlouho čekají, až jim z toho zdřevění nohy...
...i celá těla. Rybáři se sklánějí nad vodou snad celou věčnost
V Modré si prostě všechno "povídá" se vším. Historie se současností, soukromé s veřejným, příroda s civilizací, venkovský prostor znovutvořený s obrovskou pokorou. Procházíte se mezi ovocnými stromy, původními odrůdami vína, míjíte mladé stromečky oskeruší a včelí úly, všude kvetou medonosné kytky a keře.
Ve skanzenu pobíhá drůbež, budoucí martinské husy se v klidu krmí "zeleným", večer areál obsadí třeba selátka. Když se vypravíte na večerní procházku na kopec, budou vám svítit na cestu lampy napájené solárními bateriemi.
V Živé vodě se můžete i vykoupat. Všechno tady prostě se vším souvisí a s pokorou a respektem se doplňuje.
Taky jste z toho dívání a divení dostali žízeň? Nevadí, mají tady svoje vlastní pivo.
Jo...a v Modré nekončí pohledy lidí jen v korunách švestek pohledem na modrající se plody nebo pohledy do daleka v prostoru i čase.
I na věci nesmírné - vesmírné se myslí. Podívejte, právě tady mají ukazovátko k zatmění Měsíce :-))).
...no, tak já už raději jdu.
Sejdeme se v Modré, v tom místě s krásnou vyhlídkou na Velehrad.
Chcete-li, podívejte se ještě na včerejší blog o Modré a Velehradu.
