- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Život umí být pěkná potvora. Nezbývá, než se rvát.
PS: Hezky napsané
Jano, je to napsané hezky, střízlivě, úderně, zajímavě.
Jen doufám, že má chvála nebude pro vás škodlivou, když se podívám níže v diskusi na mé fanynky.
Otakare, vítejte v těchto poněkud nudných vodách. Už Vám nesu židli
A Ď.
Vida, ono to jde napsat i lidsky, s citem, bez výkřiků,dík
Naděje umírá poslední. Bílé pruhy střídají tmavé a někdy to vypadá, že bílé pruhy zmizely docela...Zajímavě popsáno, klidně karmu dám. Vám.
Měla jsem před očima podobný příběh,když jsem pro někoho byla jen arogantní...
Ty tmavé pruhy vždycky bolí, ale někdy mohou být cestou k nalezení nové síly...
Mám to podobně-ten den mi "Báru" doslova narval do myšlenek. A od té doby se z nich nehnula. Příběhy rodin závislých lidí se mi zdají důležité...
Někdy je život hororem, kterýho se účastníme, aniž bychom o to stáli....Ale pokud nás to nezlomí, tak z toho vylezem silnější...Si myslim.
Někdy se to pěkně hromadí...až si občas říkám, že tím osud snad musí něco sledovat. Nebo ne?