Sexuální výchova k nám přicházela tak nějak přirozeně. Jsem zastánkyně názoru, že každá dětská otázka si zaslouží soustředěnou pozornost a... odpověď. A otázky samozřejmě přicházely.
Zdroj: http://www.topclanky.cz/Jak-zlepsit-kvalitu-spermii-25476
Představme si poklidnou podvečerní rodinnou situaci. Na scéně dvě děti, starší dcera se učí (nebo to tvrdí). Mladší, hrdá studentka první třídy základní školy, kliká na počítači jakousi hru pro dyslektické děti. Matka spokojeně plete (to jako já - jóó, to byly časy), jedním okem sleduje seriál a druhým klikající holčičku.
Když tu najednou...
...se od počítače ozve: "Mamííí, jakto, že když je spermie tááákhle veliká, tak se narodí maličké miminko?" Větu doprovází rozpažení ruček kam až to jde, z čehož odvozuji, že spermie, na kterou se malá ptá, má alespoň metr. Z důvodu, jemuž dodnes nerozumím, si ji představuji leskle černou. Trochu jako lachtana. Vyskočí mi tlak, odkrví se mi mozek a vypadnou mi jehlice z rukou: "Coooo? Jak tě tohle napadlo?" Lapám po dechu, sbírám rovnováhu, snažím se získat čas.
Malá nevzrušeně pokračuje v prohánění barevných kostiček na monitoru: "No viděla jsem to."
Bezhlesně ječím podruhé. Kde moje maličké dítko s culíkama vidělo spermii? A metrovou? Nadechnu se, vysvětluji, že spemie je maličká, maličkatá, neviditelná. Do toho vysvětlování mi probleskuje obraz, jak po vášnivé noci vyhazují oba patneři metrové gamety do kontejneru pod oknem. Ty menší, ještě nedorostlé, by možná mohly vejít do kbelíku? Před očima mám kruhy a po zádech mi teče čůrek potu.
"Hm, to je divný", malá přeruší hru a elegantně vykouží oblouk na točící židli. "Teda věřím ti, mami, ale není jich víc druhů? Já viděla takové". A znovu ta ilustrace naširoko roztaženýma ručkama. "Byly na takovým velkým papíře".
Začíná mi svítat. Zrovna běží velká kampaň proti AIDS. "Myslíš plakát"? "Možná plakát. Ale zas...na plakátě mám v pokojíčku Macha a Šebestovou, plakáty nejsou pohádkový?" "Na plakátě může být cokoliv". (I metrová spemie, ten billboard jsem taky viděla).
Usadíme si velikosti zárodečných buněk a miminka a já zvednu pletení. V hlavě pořád obrázek ranní spouště v ložnici. Dcerka se vrátí ke hře, ještě chvilku brblá něco o "megarychlerostoucím-miminu-teda", ale už je to jen samomluva. Pro dnešek tedy "uf".
Jdu si uvařit kafe. Zasloužím si. Cestou si brumlám pod nos: "No, tak teď už jen chybí přednáška o antikoncepci". A od počítače se ozve. "To je dobrý, antikoncepci znám, to je kondom a musí se kvůli tomu pro recept."
...och, milé dítě...tohle si upřesníme zas v dalším dějství, jo?
