Do Kutné Hory se dá zajet i mimo sezónu. My jsme to udělali a výlet je to víc než příjemný. Na každém kroku zakopáváme o historii v její impozantnosti. A to myslím vážně - už jen pohled na chrám Svaté Barbory bere dech. Nacházíme taky lidi, kteří turisty vítají a skvělé služby. Vážně, na večeři s výhledem na katedrálu budeme oba dlouho vzpomínat.
Katedrála kláštera v Sedleci - Santiniho postranní schodiště.
Prodloužený víkend v Kutné hoře vznikl dílem náhody. Někdy koncem roku jsme potřebovali naplánovat zbytek dovolené. Nejsme příznivci zimních sportů a tak jsem jednoho večera proběhla slevové portály a byla tam. Kutná Hora. Město, které své památky nechává otevřené i mimo hlavní sezónu. Rozhodnutí bylo rychlé a snadné a to jsme ještě netušili, jak skvělé.
Předpověď počasí slibovala "Sibiř" a tak jsme jako správní opatrní optimisté sice nevěřili, ale nabalili zimní bundy. Honza zamyšleně postál i nad teplým prádlem, ale to nakonec zůstalo doma společně s mými rukavicemi. Upřímně - obojí by se hodilo. Jaro-nejaro, Kutné Hoře by teď slušela přezdívka Zmrzlá Hora. Slunce celé dny svítí, ale mráz a vítr nutí turisty balit se do bund, čepic, šál a šátků.
Ubytovali jsme se v penzionu Barbora a jsem si jista, že jsme nemohli udělat lépe. Od neuvěřitelného chrámu je kousek a majitel dokázal z výhody, jíž je neuvěřitelný výhled, vytěžit maximum. V restauraci jsou obrovská okna a panorama jmenovkyně "Barbory" tak máme jako na dlani. Chrám vidíme i z okna pokoje. Právě odsud je pohled na fotečce v prefixu článku. Kdyby nebyla taková zima, strávila bych večery na balkoně až do okamžiku, než zhasne večerní osvětlení a katedrála ve vteřině doslova "zmizí".
Jste-li, stejně jako my, "líní turisté" a umíte si pobyt v jednom místě užít, vezměte si pohodlné botky a vyrazte do ulic. Kutná Hora leží v členitém terénu, město je plné malebných, skoro tajemných uliček a půvabných výhledů. Bez foťáku nevycházejte, mrzelo by vás to. S kelímkem svařáku jsme procourali střed města, okukovali fasády a krásné historické domy. Kutná Hora je na turisty zvyklá - je tady spousta obchůdků a restaurací, řada z nich má půvabnou atmosféru - stačí trošičku hledat.
Co je určitě potřeba vidět?
V prvé řádě chrám Svaté Barbory. Počátek stavby impozantní katedrály je v roce 1388, poslední významná rekonstrukce skončila v roce 1905. Stavba nám prostě a jednoznačně vzala dech. Ať už zvenčí, kdy její mohutnost ještě násobí umístění na skále (původně stála za hradbami města), nebo při prohlídce. Všichni jsme tam byli tak nějak malí a nevýznamní - stačí si uvědomit, že prostory, které obdivujete, vytvářela lidská práce v průběhu pěti staletí. Vyrostla v době, kdy bylo město bohaté díky nalezištím stříbra a dnes je kamenným svědkem stříbrných dob.
Nenechali jsme si ujít ani budovy bývalé jezuitské koleje . Dnes tam sídlí galerie GASK a místo stojí za vidění. I kdyby ne kvůli výstavám (ani jeden modernímu umění moc nerozumíme, ale bylo prima se jen tak dívat), určitě kvůli impozantním prostorám a krásné architektuře. A výhled z jižní věže (doufám, že je jižní), kam nás vzala hodná paní z pokladny byl skvělý, stejně jako pohled na původní zvony. V koleji dlouhou dobu sídlila armáda. I její pozůstatky tady najedete a obrázky husitů i partizánů jsme si vesele fotili (samozřejmě vzorně bez blesku ! ). Jo a napadlo by vás, že někde najdete "záchodové věže? Právě tady jsou. Hned tři.
Vyrazili jsme i do Vlašského dvora, kde se původně tavilo stříbro a razily mince. Bývalo to místo veledůležité, dokonce králi obývané. Dnes v části budovy sídlí radnice, my jsme ale viděli muzeum tortury (to si hned uvědomíte, že žijeme v neuvěřitelně vlídné doba a taky to, že některé aparáty by na lumpy a darebáky mohly platit i dneska) a mincovnu včetně půvabné secesní kaple. Cestou do penzionu jsme prošli uličkou, která se jmenuje Ruthardka. Lakomý otec Ruthard v ní prý nechal zaživa zazdít svou krásnou dceru, aby jí nemusel dát věno. Dům už nestojí - zřítil se, jak duch hlady utrápené Roziny předpovídal. No uznejte, jde tak tajemné místo při procházce vynechat? Půvabných uliček s kouzelnými jmény je víc. Nechybí tady ani Andělská.
Za vidění rozhodně stojí klášter v Sedlci . Jeho konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie jsme chtěli vidět i proto, že se na stavbě podílel námi obdivovaný Santini. I tady nás neuvěřitelné prostory téměř ochromily. 28 metrů vysoká chrámová loď zaujme snad vším. Chce to v klidu si ji projít a pokud máte (stejně jako my) čas, máte k dispozici spoustu psaných informací o historii i rekonstrukcích, ale i o životě cisterciáků, kterým klášter i kostel patřil. My jsme si zvědavě nechali pustit i animovaný filmeček o historii Sedlce a hlavně jsme se podívali na slavnou monstranci, kterou se podařilo uchránit před husity. Podle pověsti byla ukryta pod fasádou kostela.
Vynechali jsme kostnici, která by na seznamu "míst k vidění" neměla chybět - my jsme se v ní ale zastavili už vloni. Místo, kde jsou v mohylách složeny kosti z blízkého zrušeného hřbitova a z kostí je i výzdoba je opět ovlivněno Santiniho rukopisem. Vstoupit je nutno s pokorou a kdybyste ji náhodou při vstupu neměli, nepochybně se v kostnici dostaví.
Jsme "líní turisté" a tak hledáme milé zážitky. Chceme si dopřát klid a čas trávený společně a ktomu patří i přiměřené služby. Nám to tentokrát vyšlo užasně. V penzionu Barbora je nejen dokonalý výhled, ale taky se tu dobře spinká a ještě lépe jí. Milá obsluha, výtečná kuchyně, která má vtip a švih. Skvělého šéfa kuchyně zjevně nebolí přemýšlet ani pracovat. Hosty si hýčkají. Všechno, co jsme jedli bylo dobré a vlastní výroby. Pečou si tu dokonce vlastní chleba a ranní (tady pečený) croissant si dovoluji označit jako doslova nebeský. Všude čisto a voňavo, příjemno z rozdávaných úsměvů. To je pak ryzí radost večer si sednout s lahvinkou vína a prostě si jen tak povídat. Vždyť ve frmolu každodenního života na to moc času není.
A abych nezapomněla, když budete v Kutné Hoře, stavte se do staročeské hospody. Jmenuje se Dačický a má něco do sebe. Stavili jsme se tam na oběd a zakončili kávou s alchymistickým dezertem. Maliny aurum foliatum jsou skutečně pokryty plátečkem zlata. A tak budete z Kutné Hory možná odjíždět nejen spokojení a odpočinutí, ale možná taky (byť jen dočasně) tak trošku zlatí.
Text je doplněn fotkami ve fotoblogu "Kutná Hora v obrázcích" zde:
http://majova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=327557&bk=64019
---
Líné informace hledejte zde:
Informační portál Kutné Hory - http://www.kutnahora.cz/
Penzion Barbora - http://www.penzionbarbora.cz/
Staročeská hospoda Dačický - http://www.dacicky.com/
