Kocourkov náš roztomilý aneb státní maturity nerozumné

Princip státních, tedy jednotně definovaných maturit mi nevadí. Vlastně jsem tak maturovala před "světelnými lety" taky. Jen mne fakt zajímá, jak to v naší zemi děláme, že dokážeme vygenerovat tak absurdní chaos. Nějak mi vadí, že to odnesou maturanti, vám ne?

Tenhle blog jsem zakládala s jistotou, že nebudu psát o věcech politiky se dotýkajících. Není to třeba. Politického dříví je v blogovém lese tolik, že má polínka by byla zbytečná. Občas se ale přece jen můj "psací pohárek" naplní něčím veřejným. A tak si teď na toto místo dovolím vylít drobnou úvahu na téma státních maturit.

Jsem ze "staré školy". V den písemné maturity jsme žmoulali zpocenýma rukama pera a službu konající kantor opisoval na tabuli témata vyhlašovaná celostátně rozhlasem. Všichni jsme psali stejné. A nevadilo nám to. Byl to fakt, který nás provázel celou střední školou. Maturovat "státně" (v souladu s existujícím procesem) bylo normální. Vypadá to jako obhajoba státních maturit a vlastně by to obhajoba byla, KDYBY...

...kdyby současný pokus o zavedení jednotných maturit neprobíhal chaoticky a v podstatě bez účasti a informační podpory poskytované těm, kterých se to týká. Studentů.

Zkouším si představit, že jsem v současné době studentkou střední školy. Každý rok čekám, jak to s těmi maturitami bude. Šrotím to, co je zrovna (a rok od roku se to mění, protože "nikdo nic neví") považováno za vhodné a to, co mne baví. Chci odmaturovat a chci studovat dál. Chystám se nastoupit do čtvrtého ročníku a konečně odmaturovat. Na letní brigádě (mám-li to štěstí a nějakou seženu) mezi fyzickou prací přemýšlím o výběru vysoké. A pořád nevím jak budu maturovat. V novinách vyčtu, že státní maturity tedy budou. Nevyčtu jak budou vypadat. Mám jen kusé informace "tahle by se možná". Sledují články v novinách. Dohady o tom, jestli bude maturita jednoduchá nebo složitá. Dočtu se (a takhle to vidí naše vláda), že 20 % studentů u maturity neprojde. Každý pátý. Netuším, která budu. Co když pátá? A proč, když se celou dobu učím celkem poctivě a o vzdělání fakt stojím? Jen proto, že lidé, kteří řídí přípravu a spouštění státních maturit se v životě nepotkali se strategickým myšlením a netuší, že složité věci je potřeba připravovat v několika krocích? Odmaturovali by oni s tímhle způsobem myšlení? Nebyli by "pátí"?

Uf. Jsem ráda, že dávno nejsem maturantka.

Složité systémové věci vyžadují strategii a systémový přístup. Rozdělení do kroků a práci ve "spirále", kdy etapu činnosti následuje vyhodnocení a tak pořád dokola. Zavádění státních maturit mohlo a mělo být koncipováno přehledně. Nastavený systém mohl být k dispozici studentům (nejméně dva roky před spuštěním) k testování a zpětné vazbě. Věděli by o svých maturitách vše potřebné (tak jako jsme věděli my). Mohli se připravit. Komunikovat s pedagogy. A s přibývající zkušeností nacházet cesty ke své zkoušce dospělosti. Takhle jsou s minimem informací stavěni před "hotovou věc". Nedozvídali by se ve čtvrtém ročníku, že si kdysi dávno ve "svém pravěku" nevybrali vhodnou školu.

Ministerstvo se rozhodlo k poněkud netypickému pokusu na lidech. A ač mi obvykle lidské chyby příjdou omluvitelné, tenhle rádobysystém přípravy omluvit nedovedu. A máme-li státní maturity spouštět přímo "naostro", pak bych doporučila testovat na těch, kdo celou metodu a postup vymysleli. Docela by mne zajímalo, komu by v závěru maturitní vysvědčení zůstalo. Byl by to alespoň obrácený avizovaný poměr? Bylo by mezi těmi, kdo státní maturity přípravují a spouštějí alespoň 20 % úspěšných?

A letošní maturanti? Nezávidím jim. A tím víc držím pěsti.