K Bezdězu zvedáte hlavu a přibližujete se se zatajeným dechem. A rychle pochopíte všechny, které okouzlil. Lapil Vás totiž taky. Téměř okamžitě.
A tak zaparkujete dole pod kopcem a vydáte se nahoru, pěkně kolem hlídacího trpaslíka, který prý znal už Karla Hynka a našeptával mu rýmy.
A tak sejdete z kopce, oči plné vší té krásy. A ve vsi Vám Sněhurka připomene, že si máte užít léto.
Projdete branami a kolem křížové cesty a to už stoupáte do tááákového kopce, ke konci už je to skokoklouzačka po holé skále. Ale krásná.
Vstoupíte a už na vás čeká hradní pán. Vstupné nenápadně šoupnete do přilbice a za zády se mu proplížíte do hradu. (Nebo to bylo jinak??)
A dál je to tak, jak to na správném hradě být má. Schody kam se podíváte....
...okna, která neměla skla a táhlo jimi...
...krby, které nedokázaly vyhřát místnosti...
A taky úchvatné výhledy, které vám vezmou dech a nadchnou objektiv. Můžete se dívat přes střechy...
...i do daleka, široka a bystrozraka...
... a až vás to přestane bavit, sestoupíte zase dolů a porozhlédnete se třeba po hradní kapli...
...ať už od stropu jako na předchozí fotce, nebo pěkně od podlahy...
...a všemi okny na (v ten den) bezoblačné nebe. Průhledy oknem přinášejí tajemno až k vám. A to už je čas jít dolů.