Život přináší různé příběhy. Někdy jsou jednoduché a někdy složité, někdy hlavolamné a někdy nestojí ani za mávnutí rukou. Hádanka o Páté Princezně zamávala a ještě zamává životy...
... Je na konci času a prostoru jedno takové Království...v něm Královna a pět princátek. Své role v příběhu hrají také nějací králové. Ale o těch postupně.
První Princ - Sportovec
odešel z domu na zkušenou. To byl právě dospělý. A jak to tak bývá, ze světa si nejen Honzové, ale i Princové, zase najdou cestu domů. A tak se jednoho dne vracel se i Sportovec, aby zjistil, že královna nejenže prodala jeho díl království, ale na jeho účet si ještě stihla koupit nové šaty a kabelky a botičky. Sportovce zadlužila a tomu nezbylo nic jiného, než šaty po šatech, botku po botičce pěkně splatit. Královna na něj sesílala hromy a blesky a on na ni zanevřel. To tehdy, když řekla, že je Zlosyn.
Druhá Princezna - Fantazie
je o pár let mladší než Sportovec. Chtěla žít krásný život a být celým světem milovaná, jak se na správnou princeznu patří. Královna ji ale ostražitě sledovala v kouzelném zrcadle a když se dostala do věku slečny, vyhnala ji do lesa. Měla nejspíš obavu, že by mohla padnout do oka jejímu Králi. Nutno dodat, že to v tom království vládl už Král Třetí.
Fantazie se potloukala světem a na jeho druhém konci si založila malé knížectvíčko a brzy v něm houpala dvě děťátka, daleko od Královny, v novém bezpečí.
Ale Královna měla ve svém zrcadle pro Fantazii zvláštní kouzlo. Tím ji uměla omámit a přivolat, kdykoliv si vzpomněla. A tak dvakrát rozbila Fantaziino knížectvíčko na střepy a nakonec na úplné střípky.
Fantazie dnes znovu bloudí světem, úplně sama i bez svých děťátek a je z ní sotva stín.
Třetí Princ - Ztracenec
byl synem Krále Třetího. Ten byl zajímavý tím, že rád vyráběl a ochutnával omamné lektvary a tomuto umění naučil i Královnu. Měl lektvary tak moc rád, že za to brzy zaplatil životem.
Ztracenec jako jediný nebyl pravým synem Královniným. Byl nevlastní, ale po otcově smrti polovinu Království zdědil. Stejně se tam Královna přistěhovala. Té se ale v Království náramně líbilo. Povolala pochopy a vyhnala Ztracence z hradu i ze země.
Na hranicích postavila stráže a řekla, že Ztracenec je Zlosyn. Ztracenec, který už nikoho na světě neměl, zmizel a od té doby o něm na celém širém světě nikdo neslyšel.
Čtvrtý Princ - Kliďas
(a taky princezna Tanečnice) jsou děti královny a Krále Druhého. Když tohoto Krále Královna vyhnala, aby měla místo pro Krále Třetího, byl smutný. Nakonec ale vzal za práci a vytvořil si vlastní Vévodství. Nemělo vévodkyni, ale i tak si ho opečovával. Opravil zámek, sázel stromy, ometal mráčky z oblohy. Občas se za ním zastavovali Sportovec i Fantazie. A po čase si i tu Vévodkyni nějakou našel.
Princ Kliďas nesouhlasil s průběhem Královnina konkurzu na nového krále, jeho bouřlivý průběh mu rušil dny a taky spaní. Královna ho tedy brzy vypráskala z domu jeho vlastním bičem. Bosého. A nazvala ho Zlosynem. Kliďas se přestěhoval do Vévodství a pokud zprávy nelžou, s klidem sobě vlastním tam s Králem sází stromy a na neděli zametá sluníčku cestu.
Když Kliďas bosý utíkal, to už byl dávno ve hře pohadkový Soudní Stolec i Sudičky, které by měly být ochránkyně princátek. Všichni z tlustých knih znali celý příběh a rozhodovali o něm, protože Královna je vždycky včas zavolala papírovým kouzlem. Ale o tom nemá cenu psát, to by se naše hádanka zamotala příliš.
Pátá Princezna - Tanečnice
Po čase do Vévodství přišla i Princezna Tanečnice, které už se taky nelíbil Královnin dlouhý konkurz na nového Krále a dlouhé zkoušky, kterých se účastnili noví a noví zájemci o královský trůn a nejspíš i Královninu ruku. Ve Vévodství se roztančila a točila se na loukách i v zahradách. Vévoda s Kliďasem jí ukazovali celý svět.
Ale Královna měla i na Tanečnici v zrcadle ukryté zvláštní kouzlo a tím ji zavolala zpět. Tanečnice je ještě malá a tak po špičkách a ze zatajeným dechem odtančila do Královniny náruče. Ta ve svém Království vládne s králem, který nemohl mít číslo, protože by se dal klidně považovat za Čtvrtého, ale taky možná za Dvacátého. Říkejme mu Král Granát.
Granáta všichni znají. Lidé ho znají. Výrobci lektvarů ho znají. I Soudní Stolec ho zná. I všechny Sudičky z celého širého konce času i prostoru. On totiž s oblibou halasně dobýval a dobývá různá cizí vévodství a teď tomu naučil i Královnu. Prohloubili spolu umění lektvarů a často se v něm cvičili a vařili odvary z různých bylin tak, až trpěla voda i vzduch. A jak to tak bývá, chřadne tím celé království.
Králi Druhému, který už byl dávno spokojeným Vévodou, který své panství lehkou rukou opatroval, se celá věc velmi málo líbila a volal Tanečnici zpět. Zrcadlové kouzlo ale bylo příliš silné. A královna použila i Papírové kouzlo a tak se Vévoda musel vydat za Sudičkami a k Soudnímu Stolci.
A když už tam byl, zkoušel se ptát, proč Soudní stolec, ti nejmoudřejší z konce času i prostoru, nechávají Pátou Princeznu Tanečnici omamovat kouzly. Copak to nevidí? Vždyť už vůbec netančí. Za zády mu přitom přikyvovali Sportovec a Kliďas, z rámu dveří plaše vykukovala a slabounce kývala zoufalá Fantazie. Jen Ztracenec zůstal ztracený.
A Soudní Stolec řekl : PROSTĚ PROTO. Protože Královna je Královna. A za ty drzé otázky, a protože Vévodství, na rozdíl od Království pod pilnýma rukama vzkvétalo, nařídil přidat kus opečovávaného Vévodství Královně na cestu zpět.
Možná je tohle řešení hádanky?
A možná zdaleka není?
Nevím. A pokud někdo tuší, jak to asi bude s Osudem Páté Princezny a jak si poradí Sudičky a Soudní dvůr, ať si o tom třeba zapřemýšlí.
Zatím to vypadá, že máme konec příběhu. Zvoní zvonec. Všichni prohráli.
Ve Vévodství zatím unavený Vévoda se znepokojeným Kliďasem kontrolují pevné body na nichž Vévodství stojí. Zpevňují hradby a přemýšlejí, jakým kouzlem by slovutný Soudní Stolec i se Sudičkami poslali až za konec času a prostoru. Pro další princátka.
Vévodkyně zatím sází kytky do míst, která jsou narušena Granátovými kouzly. Jako každý příběh, i ten jejich pokračuje dál. Možná se u nich zastaví Sportovec. Jednou snad oknem plaše nakoukne Fantazie. Možná si na hradbách dají všichni mátový čaj. Možná.
