Velmi pozorně jsem přečetla všechny tři díly povídání o dystrofii a Davidovi. Je to takové to čtení, při kterém vás to nutí tajit dech, jelikož jej člověk intenzívně prožívá. Připomnělo mi to jiný příběh. Netýkal se ovšem dystrofie. Nicméně. Hráli jsme v únoru a březnu tři velké benefiční koncerty ve prospěch Lukáše, který v 7 letech utrpěl závažný úraz a byl popálený na velké ploše těla. V obvyklém případě to lidé nepřežijí. On se dal do kupy. Pochopitelně s následky na celý život. Je zajímavé, že podobné příběhy, stejně tak jako tyto dva osudy, jsou si čímsi podobné - pohnutými událostmi. Lidově se tomu říká, že "čert .... na větší hromadu". Určitě neznám zcela důvodu, proč tomu tak je. Tyto těžké choroby, když už nastaly, by bylo možné alespoň využít k rekapitulaci života celé rodiny a vypořádání se s problémy, které kdysi nastaly a jejichž dozvuk nás v mysli provází dodnes. Jen pro ilustraci - Lukášova maminka se rozvedla ještě před neštěstím, co musela všechno přetrpět, mě přivádělo v úžas. Aby toho nebylo málo, když se z nejhoršího dostali a zmohli se na vysněný bazén, stal se osudným pro jeho patnáctiletého bratra, kterého při zapojování filtrace zabila elektřina.

Omlouvám se Ilono, že jsem na Váš příspěvek přišla tak pozdě. Asi bych na to měla mít nějaké upozorňovátko. Děkuji za něj moc. I za příběh, který se zase otřel o Váš život.

Často přemýšlím nad tím, jestli by se nedalo nějak zařídit, abychom si pomáhali jinak. Abychom pomáhali těm, na které padají ty...ehm...čertí exkrementy a oni se stále s nezmenšenou silou hrabou nahoru víc, než těm, kteří své zdravé ruce, nohy a hlavy drží dál od jakékoliv zátěže.

Zatím jsem nic nevymyslela.

Vám opravdové poděkování.

Technická vsuvka autorky: V této diskusi jsou vítání téměř všichni. Vím, že David zvládne odpovídat i na náročné otázky a osobní věci, umí to velmi věcně a otevřeně. Pro "obchodníky se sny" tady ale místo opravdu není a stali se pro mne důvodem, proč použít autorské mazání, které jsem doposud považovala za naprosto "zbytečné tlačítko".

Níže patrné záznamy o mazání jsou způsobené právě takovým diskutérem.

Prosím proto ostatní návštěvníky článku a diskuse o pochopení a těším se, že se zastavíte :-).

Jano, díky!

Držím palce. Víc se ani nedá říct, protože ostatní slova ... to nevystihnou.

Děkuji, Dano, za návštěvu a komentár.

Dočetli

Určitě domluvíme další psaní :-)

Jani, obrevske vsem bojovnikum. Vim, ze se ponekud opakuji, ale proste musim.

Naopak, Honzo, jste velmi vítán.

Maminka Dáša, Simona a David by si zasloužili zlatou medaili za statečnost! Kéž by jim to pomohlo...

Tobě, Jani, veliký dík za zprostředkování tohoto lidského příběhu.

Zdravím všechny z výletu :-) a děkuji, že jste se zastavili na chvilku za námi, do Davidova příběhu. Sama už se těším na další setkání a ráda pak na něj zprostředkovaně vezmu i vás. Dík.

přeju hodně síly a energie a obdivuju odvahu s jakou někteří lidé žijí své životy

Děkuji

Jani (a Davide), tyhle příběhy mě dokážou dostat do kolen. Přitom člověk v té situaci upadnout nesmí...

Přesně Kláro, jak píšete takové příběhy dokážou dostat spoustu lidí do kolen.

Je pravda, že jsme zažili situace, kdy toho bylo opravdu už dost. Maminka je naštěstí tak silná osoba, že jsme to vždycky zvládli

K tomu mohu napsat už jen:

před všemi zúčastněnými hluboce smekám!

A těším se, že David zase napíše do diskuse:-)

A tobě Jano, opět dík!