A pořád si říkám - nepiš o politice, nepiš o politice, nepiš o politice. A co kdyby jen o té komunální? A vlastně jenom trošku? A jen z pohledu zvědavého voliče? No tak dobře. Výjimečně.
Zaujalo mne to dneska u semaforu. Plakát předvolební. Nebudu psát kterého seskupení, protože zatím nemám pocit, že je co nadšeně chválit nebo divoce kritizovat.
Prostě jsem mačkala takové to tlačitko, co má chodcům spustit zelenou a přitom koukala na ten plakát. Sliboval mi letní kino. Tedy mimo jiné. Až jsem se zasnila. Jó, to bývaly časy. Pěkně s dekou do "letňásku", párek na tácku, film a hvězdy nad hlavou. To by se mi líbilo. Místo letního kina jsou dneska patrové garáže. No, přiznejme, taky jsou potřeba. Ale ten letňák, to by byla romantika.
Koupila jsem si rohlík a sytější viděla věci jinak. No jo, kino. Ale kde? Jak? A za co? Vrtalo mi to hlavou až do večera. To už jsem se ale poptala chytrého "gúgla", kde najdu další volební programy našich adeptů na řízení města. Je jich letos jedenáct. Jako datum mého narození. Tradiční znám. Ale ti noví? Co chtějí ukázat? Něco jsem našla a něco ne. A to jsem se vám dozvěděla věcí. Nejen letní kino, ale i rozhledna bude. A taky sportovní areál a nový bazén a sportovní hala a... a... a...
Duše se mi zatetelila radostí, jak se to budeme mít. Jenže pak přišlo to známé obezřetné..."kde"..."jak"..."za co"?? Pustila jsem se do hledání lídrů stran. Nevěřili byste, jak utajené dovedou mít kontakty. Nakonec jsem našla, co jsem potřebovala. A jako zodpovědná volička se poptala, jaké jsou ty plány. Teď se těším na odpovědi. Ať vím.
Protože líbivá slova na plakátky umím napsat taky. Dokonce bych možná zvládla i hezčí. A téměř určitě bez chyb.
A jen doufám, že nejsem jediný volič, který se ptá. Volíme přece skutečné lidi a realizovatelné plány. Ne plakáty u semaforu.
