Cesta řadové (ale zvědavé) voličky k novým kandidátkám ve městě, které znamená "doma". Aneb o komunální politice žensky a téměř nepoliticky.
To vám jdu takhle po ránu do práce a ze semaforu u přechodu na mne kouká lídr jedné místní nové kandidátky. Mladičký obličej slibuje letní kino. Informaci lehce zachytím, pozdeji se probudí a přivede mne ke zkoumání kandidátek nových stran (no, stran...ony mají tak minimální členskou základnu, že se o tom dá polemizovat, ale budiž). Zdá se totiž, že svět se mění, mé město chce v následujících letech vést 11 seskupení a tak se rozhodnu pro malý průzkum.
Můj oblíbený informátor google na mne vychrlí (nebo nevychrlí) odkazy na programy. Pročítám, pátrám. A protože nacházím heslovité informace, rozhodnu se k "činu". Vyberu si nové strany, nové tváře, nové programy. Najdu lídry a jejich maily. Pečlivě znovu pročtu programy. Vyberu si body, kterým (doufám) trochu rozumím. Budování letního kina, sportovní arál, bazény, lezeckou stěnu, akvapark, využívání dotací. Tak podle toho, co kdo "slibuje". Postupně pošlu zdvořilé dotazy o bližší informace. A musím přiznat, že mne to vážně zajímá. Všem lídrům je velmi lehce nad dvacet. Čekám neotřelý pohled na věc. Nápad. Prostě něco akčního.
Z bližšího zkoumání záměrně vynecháme nezávislé, ač pevně věřím, že lidé na kandidátkách mají ty nejlepší úmysly a chtějí pro město jen to nejlepší. Nevěřím totiž v politickou (ač komunálně - politickou, kde by mělo být více péče než politiky) nezávislost. Všichni politici jsou závislí. Na sobě navzájem před volbami. Na povolebních dohodách. Na možnostech rozpočtu i na schopnostech svých kolegů i odborníků v týmech. Nezávislost (či spíše nestranickost) je pro mne neprůhledná. Umožňuje totiž nezávisle měnit názor kdykoliv se to "hodí". Nestraníci nemají společnou minulost a když se něco nepodaří, prostě z politické scény zmizí. A neplánují společnou budoucnost. Jsou jen teď a tady. Na pomíjivý čtyřletý okamžik. V řízení měst je to skutečně krátká doba. A já bych si ráda uměla usadit dění do souvislostí i za deset - patnáct let tak, jak si ho dovedu vybavit deset - patnáct let zpátky.
Nic to nemění na tom, že v komunálních volbách prostě volím jednotlivce - osobnosti. Každé 4 roky rozložím na stole "plachtu" volebního lístku (či listu?) a vybírám. Ale přece jen - příslušnost ke "konkrétní partě" jistou roli hraje. A jak to tedy dopadlo s "nováčky" v mém osobním průzkumu?
K mému smutku - žádná sláva. Ze tří potenciálních starostů jeden neodpověděl, neb voličům asi odpovídati netřeba. Když nenapíše mail, jak chce postavit to letní kino? Ke sportovnímu areálu přišla odpověď hodně obecná, k využívání dotací dokonce chybná. Poslední z lídrů řešil dlouhodobé vize. A tak asi letos nepřispěji ke "generační výměně". Vedení svého města bych totiž chtěla věřit a respektovat je. Že je to trošku idealistická představa? Nevadí, takto za sebe ke komunálním volbám přistupuji.
A zdá se, že zůstanu u pro mne čitelných lidí. Těch, kteří někam patří, těch, kteří dokáží odpovědět i kdyby odpovědí bylo "nevím, ale zjistím" nebo "neznám rychlé řešení". Protože komunální politika musí hledat dobrá řešení. A tady platí stejná pravidla jako v běžném životě. Návaznost na minulost a respekt k budoucnosti. A mezi tím realistický, profesionální, týmový a taky trochu "srdcařský" přístup k práci.
