Vraťme se ke kořenům!

Jinak nikdy nebudeme šťastni, nikdy nebudeme mezi svými, nikdy nebudeme „doma“. Naše zem už téměř není naše a nepatří nám. Stejně tak naše životy. Jsme obelháváni těmi, kteří sami pravdu buď neznají, nebo ji říkat nesmějí.

Opravdu toto všechno nadále chceme?

Hodnoty, jež naši předci (pro nás a budoucí) uchránili, jsou znevažovány, někdy doslova zašlapávány do země. Vlastenectví je stále více zahalováno kouřem zapomnění a ten, kdo se ještě vlastencem alespoň trochu cítí, zůstává osamocen, nepochopen, mnohdy i vysmíván. 

Hranice našich zemí (Čech, Moravy a Slezska), jsme (spolu s některými dalšími státy Evropy), dobrovolně otevřeli všem… aniž bychom tušili, jak nerozumné a riskantní rozhodnutí to může být. Bojeschopnou armádu jsme vyměnili za několik čet žoldáků, využívaných pro cizí zájmy na cizích územích. Nikdo z našich dnešních mladých chlapců většinou nikdy v životě neměl v ruce skutečnou zbraň a nikdo z nich neví, co obnáší vojenská kázeň. 

Naše pole nejsou již plná obilí, ale řepky, která (jelikož by se nikdy neměla pěstovat opakovaně v téže půdě), postupně mění úrodná pole na úhor.

Naše soběstačné zemědělství se zredukovalo na zbytky zoufalých zemědělců, kteří doslova bojují o přežití, neboť nemohou donekonečna konkurovat nadnárodním potravinovým řetězcům, k jejichž “nájezdům” je naše zem (díky zrádným politikům) vstřícná, jako snad žádná jiná v evropě.

Naše zdravotnictví je na tom velmi podobně. Mnoho lidí tvrdí, že se v našem zdravotnictví nezměnilo nic, přestože zažilo již tolik ministrů. Není to pravda. Jedna změna tu přece je: Původní péče o zdraví se změnila na byznys se zdravím a ke skutečnému kolapsu nemá naše zdravotnictví daleko. Zdravotnická zařízení jsou zredukována, vystudovaní lékaři odcházejí do zahraničí, kde jsou lépe placeni za práci středně zdravotnických pracovníků, nežli u nás za profesi lékařskou. Sestřičky, natolik oddané své práci a na tak vysoké profesní a morální úrovni, že nám je záviděli všude ve světě… už ve zdravotnictví nepracují prakticky vůbec. Místo nich jsou v mnohých nemocnicích cizinky.

Naprostá většina našich velkých závodů je v rukou cizích vlastníků, stejně tak jsou na tom zdroje pitné vody i česká koruna. Všechny “naše” bankovní domy jsou v cizích rukou. Jen jedna jediná (Fio Banka) je skutečně naše. Všechny velké soukromé televizní stanice patří cizím zemím. Česká televize je sice financována občany české republiky, ale komu ještě zůstal alespoň kousek soudnosti, nemůže nevidět, že jejím skutečným “vlastníkem” je TOP 09 a nikoli stát. 

Naším dosud nejvzácnějším nerostem byl smolinec, jenž vláda (komunistických) zrádců pokorně "věnovala" Sovětskému svazu.

Dnes je naším nejvzácnějším nerostem lithium. Kandidátem na těžařskou velmoc v oblasti vzácných kovů je náš Cínovec, v němž geologické průzkumy odhalily 6,5 milionů tun nevytěženého lithia, jež má v dnešním světě, připravujícím se na éru elektromobilů, cenu srovnatelnou se zlatem. 

Ptáte se, co v tomto případě dělá vláda našich dnešních zrádců? Nic. Vlastně ne tak doslova. Mlží a zasypává nás hromadou odpadků svých vnitropolitických sporů a osobních skandálů, namísto toho, aby se snažila tuto kauzu dostatečně zveřejnit a učinit vše proto, aby ono bohatství zůstalo v rukou české republiky. Jedná se o tři biliony korun… o které s největší pravděpodobností (tak jako o smolinec), rovněž přijdeme…

Už toho bylo dost!

Kam naše historická paměť sahá, vlastně už od dob Velkomoravské říše, nám “západ” házel klacky pod nohy. Když v Římě kníže Rostislav ("díky" těmto pletichám) nepochodil, požádal o stejnou pomoc byzantského Císaře Michala III., jenž naopak velmi ochotně vyslal na Moravu misii vedenou jedním z tehdy nejvýznamnějších byzantských učenců Konstantinem a jeho bratrem Metodějem. 

Tady si dovolím připomenout skutečný stav tehdejšího dění, jelikož ne vždy máme (díky záměrným manipulacím) správné povědomí o tom “jak to tehdy bylo”…

Pokud si někdo ze školy pamatuje, že k pádu říše římské došlo v roce 476… po předcházejícím vyplenění Říma germány (Vizigóty a Ostrogóty) v roce 410 -  pak je to informace záměrně nepřesná. Řím totiž v té době už dávno hlavním městem říše římské nebyl. Za hlavní město římské říše ustanovil císař Konstantin veliký město Konstatinopolis, což byl nový název původní obce Byzantion. Stalo se tak v roce 330, tedy více než sto let před tím, nežli Řím “padl”. 

Pro neustále se stupňující rozdíly v “chápání světa” došlo později (v roce 395) k rozdělení římské říše na západní a východní… 

Jinými slovy, v roce 476 nedošlo k pádu říše římské - ta naopak trvala ještě dalších tisíc let - ale jen její (odštěpené), západní části… jež se potom - po více než tři sta letech - znovu objevila na scéně, a to v roce 800, kdy byl během vánočních svátků v Římě korunován za římského císaře (papežem Lvem III.) franský (tedy germánský) král Karel veliký… což byl začátek (germánské) Svaté říše římské.

Svatá se jmenovala, nicméně chovala se více než světsky. Moc církevní a moc světská spolu neustále bojovaly o moc a o majetek, což jim oběma dodnes (v mnoha případech) zůstalo. Na rozdíl od pravé říše římské, tedy říše byzantské nám germánské “hašteření” připravilo středověk se vším, co všichni velmi dobře známe. Křižácké „svaté“ války, upalování čarodějnic, náboženské (mezi-křesťanské) války, rozkrádání světa - kolonizace, koloniální války, obchodování s otroky…atd., atd.…

Byzantská říše trvala až do roku 1453, kdy Konstantinopolis dobyli turci a přejmenovali na Istanbul, hlavní město Osmanské říše. 

Není od věci zmínit se o 4. křížové výpravě germánské Svaté říše římské (rok 1202 - 1204), kdy “svaté” vojsko (za úplatu) namísto dobytí svaté země dobylo a vyplenilo Konstantinopolis. Právě zde je nutno hledat jeden z hlavních důvodů pozdějšího pádu východní říše římské, neboť se po této hmotné (ale i morální) devastaci již nikdy nevzpamatovala.  Dobytí a vydrancování Konstantinopole bývá označováno za jedno z nejvýnosnějších a zároveň nejostudnějších dobytí města v dějinách.

Další následovníci germánské Svaté říše římské rozpoutali dvě světové války, mnoho barevných revolucí vedoucích k rozvrácení států a většinou končících brutálními popravami stávajících vládců.

Bitevní pole a zbraně jsou již odlišné, modernější. Ještě nedávno bylo nutné vysílat vojáky do boje, verbovat a donucovat, nyní stačí jen zmáčknout červený knoflíček v příjemně vytopené místnosti někde „za tisíci horami“ a špinavou práci zabijáků, provedou po zuby ozbrojené drony. 

Ani zbraně hromadného ničení nejsou už potřebné k tomu, aby se vyhrávala válka. Jsou tu hromadné sdělovací prostředky, které - doslova mávnutím proutku dovedou změnit miliony frustrovaných (event. rozzuřených a k boji odhodlaných…) mužů, v neškodné blbečky, sledující se skutečným zájmem už jenom sport, telenovely, bláznivé komedie a reality šou…

Pokud ovšem zbraně hromadného ničení nejsou nutné k redukci populace… což bohužel jsou. I toto je oblast zájmu potomků germánské Svaté říše římské. Vládců, kteří vlastní již tolik majetku, že všechno (tisícero násobně) mají, takže veškeré další nové zisky neutrácejí již za nic jiného nežli za uplácení politiků… a to doslova všude na světě.

Spočítali si totiž, že k tomu, aby (pro ně samotné... a jejich potomky) “svět” nadále fungoval, je potřeba půl miliardy lidí. Tedy pracujících lidí. Těch „zbývajících“ zhruba sedm miliard je nutno - pokud ne přímo zlikvidovat, tak alespoň značně zredukovat, neboť jsou zde na zemi (pro jejich plány) zcela zbyteční. Doslova nežádoucí. 

To je tedy ten nejhlavnější problém dnešního světa, k jehož „vyřešení“ vlády tak zrádně napomáhají – příprava války.

Nepřítel není nový, ale (pro germánskou Svatou říši římskou) odvěký – Rusko. 

Pokud si někdo myslí, že náboženské války jsou pochovány někde ve středověku, musím ho zklamat. Říše římská se přece nerozdělila jenom na dva císaře (když k původnímu císaři v Konstantinopolis „spadl takřka z nebe“ císař germánský a prohlásil se za pokračovatele „padlé“ západní části říše římské), ale rozdělilo se i křesťanství. Na rozdíl od východní říše římské, která si zachovala původní křesťanskou víru nedotčenou (od sv. Petra až do dnešních dnů), tak germánská říše římská si (nejenom tehdy, ale i potom později) přizpůsobovala články původní víry natolik, že došlo již v roce 1054 k úplnému rozkolu mezi Konstantinopolis a Římem – tzv. Velké schizma. Od této doby máme v Byzancii křesťanskou církev nepozměněnou, pravou, pravoslavnou a na západě různě "reformovanou" církev katolickou, později ještě rozštěpenou protestanstvím na její další a další frakce a odnože. 

Jak známá moudrost praví, tak síla je pouze v jednotě. Proto je dnešní víra pravoslavná mnohem „skutečnější“, nežli ta západní, germánská, katolická... a neustále je proto její existence na západě chápána jako nastavené zrcadlo... v němž se naprosto nekompromisně a pravdivě - natolik deformovaná- vidí. 

Když se Germánům nepodařilo zničit Rusko pomocí Napoleona, ani První světovou válkou, dokonce ani ne (v historii první) barevnou revolucí – rozvrácením státu a vyvražděním celé carské rodiny – když namísto tohoto započatého rozvratu (pod vedením Lenina a Trockého), si násilím vzal pevně do rukou otěže Stalin a namísto naplánovaného zničení Ruska vybudoval (částečně na jejich zrůdné ideologii) opět novou silnou konkurenci, tak všechny další plány té nejmocnější malé skupiny germánských loutkovodičů, usilujících o nadvládu nad světem, dokonale zhatil. 

Když potom připravili Hitlera (neboť finance nutné ke všem těmto akcím někdo přece financovat vždy musí), mohlo se rozehrát další kolo tohoto odvěkého boje, ovšem i Hitler "zklamal", neboť se rozhodl zničit nejenom Sovětský svaz, ale rovnou celý svět, tedy i je samotné. Nezbylo tedy nic jiného nežli se s nenáviděným Stalinem spojit a zlikvidovat Hitlera společně. 

Opět další naděje se naskytla po rozpadu Sovětského svazu - „pomocí“ opilce Jelcina. Obdobně  jako v roce 1917, tedy zevnitř. Když se to (konečně) málem podařilo, objevil se Vladimír Putin a jako bájný Fénix doslova změnil svět - viz jeho projev v Mnichově v roce 2007. Vedle Křesťanského zrcadla nastavil germánskému světu i zrcadlo světské. 

Je opět na scéně mocná říše s hlubokou a velmi slavnou bohatýrskou historií (jak dávnou, tak i nedávnou), uctívající ty skutečné hodnoty křesťanské, sociální a mravní. Celý germánský svět v těžké hysterii pochopitelně šílí a jím zkorumpovaná media se mohou přetrhnout, aby na Ruskou federaci, ale hlavně na novodobého ruského "cara“ nakydala co nejvíce, co možná nejodpornějšího hnoje. Germánské neziskovky, dnes působící všude (kde nejsou přímo zakázány), se mohou rovněž přetrhnout ve stejném duchu. A zaprodané vlády (i slovanských zemí), bohužel, jak by smet. 

Správně již válka měla dávno začít… na Ukrajině. Tento plán stál Washington spoustu peněz a úsilí. Stejně tak mnoho úsilí vynaložili a dodnes ze setrvačnosti stále ještě (na rozdíl od USA) vynakládají politici v Bruselu, včetně některých (vlastně většiny) politiků „našich“. 

My ale – občané zemí koruny České, my přece takoví nechceme být! Jsme Slované a měli bychom se již konečně od tohoto všeho (germánského) distancovat. Jsme jejich "součástí" jen díky geofyzické přítomnosti… hlavně však díky zrádným politikům. Nic z výše popsaných skutečností se přímo netýkalo a ani se dnes netýká slovanů. Žádný ze slovanských států nebyl nikdy koloniálním státem v Africe ani jinde a proto se i odlišně díváme na nynější imigrační tsunami - neboť naše svědomí je čisté. Žádnou africkou zemi jsme nikdy nerozkradli, žádní občané z “našich” kolonií se u nás neusazovali a nebyli využíváni k podřadné práci za málo peněz a jejich děti (…a děti těchto dětí) proto nemohou mít k nám žádné hmotné (ani morální) pohledávky. 

Ani v dnešní době žádná slovanská země žádnou africkou, či blízkovýchodní zemi nevybombardovala, nevyvolala v žádné takové zemi barevnou revoluci a s žádnou takovou zemí není ve válečném konfliktu. A nebyly by ani v žádné takové zemi kontingenty slovanských vojáků, kdyby vlády slovanských zemí hájili zájmy svých vlastních občanů. Kdyby nebyly poplatné vládám cizím a nezatahovaly slovanské země do krvavých konfliktů a vojenských paktů… z nichž by svým vlastním občanům dokonce bránily vystoupit, či alespoň vyhlásit k těmto otázkám referendum.

Naši (slovanští) politici katastrofálně selhali, když po rozpadu Sovětského svazu nedovedli - anebo nechtěli - zabránit vazalství mnohem horšímu, nežli bylo to moskevské a přivedli slovanské země pod diktát Bruselu, Waschingtonu a NATO. 

Země koruny české nikdy (dobrovolně) nevstupovaly na cizí území proto, aby znásilňovali a dobývaly. Pokud se (vůbec kdy zviditelnily), tak naopak proto, aby podobnému chování bránili. 

Díky „vstřícnosti“ západu, jmenovitě prezidenta USA Woodrowa Wilsona bychom nikdy nemohli mít ani samostatnost, pokud by klíčovou roli tehdy nesehrál Sir Halford John Mackinder se svou teorií Heartlandu - ani kdybychom měli k dispozici tucet Tomášů Gariigue Masaryků...!

Název Heartland vznikl složením anglického heart - srdce a land - země. Za podstatu historického vývoje považoval Mackinder schopnost světových mocností ovládnout geostrategická území světa. Po celé dějiny to měly být ty mocnosti, které ovládaly mořeplavbu. V 19. století došlo k zásadní změně v možnostech přepravy a tím i ke změně vojenských možností. S rozšířením železnice se rozšířily vojenské možnosti pevninských států na úkor těch států, které ovládaly moře. Mackinder považoval Evropu, Asii a Afriku za jeden „světový ostrov“, za jehož zásadní část - Heartland považoval území, které velmi přibližně odpovídá současnému Rusku. Svou představu o významu jednotlivých částí světa vyjádřil takto:

" Kdo ovládá Východní Evropu, ovládá Heartland."

" Kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov."

" Kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět."

Proto po první světové válce prosazoval nutnost udržet východní Evropu rozdělenou a oddělenou od Heartlandu, tj. od Ruska. Na Pařížské mírové konferenci oponoval wilsonovskému demokratickému idealismu na základě zeměpisného determinismu, budoucí geopolitiky. Vznik tzv. vyrovnávacích států byl podle Mackindera bezpodmínečně nutný pro oddělení západní Evropy od Heartlandu… ať už pro obranu před Ruskem, nebo pro útok na něj…

Slovanská epopej

Bavíme-li se o svobodě, nezávislosti, neutralitě, vždycky se najdou skeptici, kteří jsou přesvědčeni o tom, že musíme mít vždy nějakého mocného „ochránce“. Jenomže historie nám neomylně ukázala, že opak je pravdou. Vždycky jsme byli využíváni, zneužíváni, manipulováni a vtahováni do akcí, do nichž bychom nikdy sami (z nejrůznějších důvodů) nešli. Byly (a jsou) to akce cizí, v nichž nemáme co dělat, natož pak (za cizí zájmy) umírat. A vždycky to byli “naši” politici, kdo nás zrazoval  a posléze i prodal. Ten silný “ochránce” měl vždycky dost síly a prostředků na to, aby z našich politiků vyrobil zrádce vlastního národa a loutky, které pak plně ovládal. A Bohužel nám mnoho nepomůže ani skutečnost, že obdobnou loutkou (ve vyšších cizích rukou) byl i on sám. 

Je jen jedna možnost, pokud se chceme s někým opravdu spojit… a to jsou Slované. Jedině s nimi můžeme uzavírat dohody jako rovní s rovnými a na základě propojení pomyslných Svatoplukových prutů můžeme všichni společně věřit, že budeme (navzájem) ochráněni. 

Problém je v tom, že naše zrádné loutkové vlády nás již opět vedou do náruče Velkoněmecké říše a spolu s bruselskou zrádcovskou vládou nás nutí aktivně se podílet na zcela evidentní likvidaci Evropy, k níž islamizace pochopitelně vede.

Monumentální Slovanská epopej Alfonse Muchy je v současné době vystavena obdobné potupě, jako celý náš slovanský národ.  Obrovská plátna jimž českoslovenští a čeští politici za téměř sto let nedokázali postavit v hlavním městě zemí koruny  české důstojné místo k prezentaci, kde by jej mohli obdivovat návštěvníci s celého světa - bylo ministrem kultury zrádně vyvezeno někam na druhý konec světa, aby se občané cizích etnik nemuseli namáhat navštívit malou slovanskou zemi v jejímž hlavním městě by tento malířský klenot byl k vidění.  

A zatím, co Slovanská epopej je místo v Praze někde v Japonsku, tak ministr kultury (jenž ji tam poslal) je (spolu s vicepremiérem české vlády) aktivním účastníkem na sjezdu sudetoněmeckého landsmannschaftu. Dokonce ne poprvé.

Anebo obráceně - zatím, co ministr kultury české republiky (spolu s místopředsedou vlády a předsedou české křesťanské strany v jedné osobě) zrazuje český národ,  jsou monumentální obrazy Alfonse Muchy, jež měly sloužit hlavnímu městu zemí koruny české k ještě větší slávě a měly upozorňovat svět na stále přítomnou slovanskou minulost, byly naopak zrádně vyvezeny z Prahy a servilně naservírovány světu na odiv... 

https://www.youtube.com/watch?v=Hg55YP2mHZ4