„Češi toho mají dost. Obří demonstrace v Praze.“ „Byla to největší ukázka nespokojenosti občanů od sametové revoluce.“ "Takhle zní naštvaný dav.“ „Tak velký protest v Čechách nebyl 30 let. Více než 250 tisíc lidí přišlo na Letnou,
aby demonstrovali proti zkorumpované vládě Andreje Babiše.“ „Praha: začátek 6. „občanské“ demonstrace na Letenské pláni na protest proti „střetu zájmů“ a „korupci“ předsedy vlády. V pozadí prezidentský hrad.“ „Už toho máme dost: Velký dav lidí v Praze požaduje, aby premiér Andrej Babiš odešel“.
To všechno jsou ohlasy světových medií (zdroj zde), které pochopitelně věrně kopírují mainstreamová media naše. Dalo by se tedy říct, že se opravdu něco děje… že lidem došla trpělivost? I když to „na první pohled“ právě takto má vypadat, je to jen pouhá mediální manipulace. Nafouknutá bublina, na níž je pravdivý snad jenom počet „demonstrujících“. Bylo jich skutečně hodně…
Ze všech našich i zahraničních hodnocení byl nejblíže pravdě asi ten, který vytiskla polská Gazeta Wyborcza: „Bojové ovzduší, jaké bylo cítit ve Varšavě během pochodů na obranu demokracie, v Praze nebylo, demonstrace připomínala spíše obrovský piknik“. (Zdroj stejný jako u výše použitých titulků)
Demonstrace
Není demonstrace jako demonstrace. Něco jiného je, když nespokojení lidé „vyjdou do ulic“ a něco jiného je, když se uskuteční předem (mediálně) avizovaná demonstrace s připraveným programem předřečníků a řečníků, pestře prokládaná zdravicemi známých osobností.
Spartakiády a slety
Pokud se nějaká zájmová organizace ujme systematického setkávání příznivců čehokoli - co určitou skupinu lidí spojuje, a má-li tato organizace své pobočky i na nižších regionálních úrovních, potom se přiblížíme k tomu, čeho jsme byli svědky i na Letenské pláni.
Byl to celonárodní slet odpůrců Andreje Babiše, jemuž předcházely slety místní, okresní a krajské. Byli tam předně „cvičenci“, ale i sympatizanti, přihlížející… a pochopitelně i obyčejní zvědavci. Všech dohromady čtvrt milionu.
V tom počtu lidí nevidím (spolu s polskou Gazetou), sílu… ale spíš nebezpečí. A to nemyslím na útok teroristů – i když ani tuto obavu bychom v dnešním vykloubeném světě neměli brát na lehkou váhu. Myslím tím zneužití davu. Je sice pravda, že ta část obyvatelstva, proti níž jsou účastníci těchto sletů vymezeni, na tyto jejich akce nechodí a ani se o ně pravděpodobně nezajímají, tak ale (jak z historie barevných revolucí dobře známe), stačí jen malá provokace, třeba v podobě „útoku pod cizí vlajkou“, anebo „poslední kapka“ jakékoli správně načasované (zlé) události… a „vědomí davu“ převezme vládu nad lidmi.
Kauza Babiš
V minulém článku mě mnozí diskutující automaticky brali za voliče A. Babiše. Není to ale pravda. Nikdy jsem Babiše nevolil a prozatím ani nevím, jak se zachovám ve volbách příštích.Hájím-li Babiše, potom to rozhodně není proto, že bych viděl nad jeho hlavou svatozář. Je to proto, že nesouhlasím s tím, co se proti němu děje.
Nevím jak vy, ale já bych při volbě dvou kandidátů na důležitý politický post, dal rozhodně přednost prospívajícímu miliardáři v letech, před mladým holobrádkem s holým zadkem. I před nemajetným kandidátem v letech. Proč? Protože pokušení, jemuž budou muset všichni (v případě jejich zvolení), odolávat, bude obrovské.
Střet zájmů – ten u prosperujícího miliardáře bude pochopitelně vždycky! A je úplně jedno, zdali bude své firmy vlastnit sám, nebo je napíše na někoho jiného – k čemuž Babiše nutili jeho političtí protivníci… a on je uposlechl. Na chvíli to stačilo, ale potom už zase ne.
Že čerpá z EU dotace pro své firmy? No a co je na tom špatného? Kdyby v politice nebyl, tak by je čerpal rovněž, ale nikomu by to nevadilo. Nikdo by o tom dokonce ani nevěděl.
O dotace může požádat každý, kdo na ně má právo. Nemá-li právo a přesto o ně požádá a dostane je, potom nejen on, ale všichni zúčastnění by měli být na lavici obžalovaných a o jejich vině by měl rozhodovat soud. Doposud se ale nic z toho nestalo… takže v čem je problém?
Jsou to všechno jen politické hrátky a boj o uchopení moci. Důkaz jste mohli sledovat dokonce v přímém přenosu: sedmnáctihodinové divadelní představení – namísto poctivé práce při vedení státu! Tato "divadelní hra" se v poslanecké uvedla, i když se předem vědělo, že bude k ničemu. Vyvolávat hlasování o nedůvěře, když předem bylo všem jasné, že vláda padnout nemůže, to je (dle mého soudu) už samotný vrchol směsi nenávistné arogance a sebestředného exhibicionismu. (Ale i známka velikého zoufalství…)
Kdyby se "náš" miliardář choval tak, jak si to přeje EU, kdyby se podvolil komandu z Bruselu, kdyby nehájil zájmy České republiky, ale zájmy EU, kdyby se nestavěl proti migračnímu šílenství, kdyby se neangažoval ve visegrádském čtyřce… potom by měl klidný život - alespoň pokud jde o Brusel... a mohl si nechávat jen okopávat kotníky trpaslíky domácími.
A také, kdyby se – pokud jde o hájení zájmů ČR - nespojil s prezidentem Milošem Zemanem. Mohl být na druhé straně příkopu…
Kdo vlastně vykopal ten příkop mezi námi – příkop „padesát na padesát“
Mainstreamová media (v tomto volebním období) poplatná opozici a (ve „všech“ volebních obdobích) poplatná odpůrcům Miloše Zemana, nám neustále tvrdila, tvrdí (a tvrdit budou)… že ten, kdo společnost rozděluje je právě Miloš Zeman… Na první pohled to tak vypadat může. Proto je také tato manipulace tak lehce uchopitelná… a zneužitelná. Vždyť tento příkop trvá právě od prvních (přímých) prezidentských voleb, jichž se přece Miloš Zeman zúčastnil… a které vyhrál.
Prezidentské volby
Pokud by u nás byly prezidentské volby jednokolové, nemohla by nikdy vzniknout polarizace společnosti padesát na padesát. Kandidátů je mnoho a na toho, kdo by obdržel nejvíce hlasů a volby vyhrál, by sice byli naštvaní všichni, jejichž kandidáti neuspěli, avšak každý jen za toho svého. Nebyli by jednotní a „snadněji“ by tak mohla probíhat jejich (smutná) povolební rekonvalescence.
Jiné je to ale u druhého kola, kde jsou proti sobě kandidáti dva. Dva kohouti na jednom smetišti. Nebo Sparta a Slávie. Pokud se někomu podaří spojit Slávii a Spartu v jeden jednohlasný milující se celek, tomu se jistě podaří spojit i naši rozdělenou společnost. (Problém je v tom, že takový člověk se ještě nenarodil…)
Nikdo (z dnešních) politiků by nedokázal lidi natolik rozdělit. Taková osobnost tu (prozatím) rozhodně není. Bylo to druhé kolo první přímé volby prezidenta, které nás rozdělilo… a bylo to druhé kolo druhých prezidentských voleb, které ten příkop ještě prohloubilo, neboť vítěz voleb byl v obou případech stejný a druhá strana rovněž stejná, i když kandidáti se jmenovali po každé jinak.
Druhé kolo tu není náhodou. Jsou to zadní vrátka loutkovodičů. Těch, kteří vedou marionety politiků. Pokud by totiž první kolo vyhrál někdo, koho nechtějí… je tu možnost vynaložit veškeré úsilí (peníze a moc) na to, aby skutečnou vůli lidu – projevující se přece už zcela jasně v prvním kole – zašlapali do bláta a prosadili kandidáta svého.
Zklamaní voliči
Pokud neuspěje „náš“ nebo „váš“ kandidát na prezidenta, je to jistě smutné, nicméně dá se s tím i nadále žít. Tedy pokud jste jen pouhý volič. Jiné je to ale u těch jedinců, jejichž plány (potažmo „investice“), se budou vyvíjet od této chvíle jinak, než by si přáli… A už úplně jiné to bude u těch, kteří s takovým výsledkem voleb nepočítali vůbec… a udělali všechno možné (i nemožné), aby k takovému výsledku nedošlo. Budou se pochopitelně snažit bojovat dál – i když už volby skončily – a budou dál dělat všechno možné (i nemožné), aby ten, koho „tam“ nikdy nechtěli… byl omezován, zesměšňován, obviňován, zastrašován… nejlépe však úplně (ať už jakkoli) „zničen“…
Něco takového ale nemohou dokázat sami. Potřebují pomocníky. Čím víc jich bude, tím líp! Jediné, co je potřeba k tomu, aby taková „armáda“ byla k dispozici, je nedovolit „svým“ voličům zapomenout na zklamání z prohraných voleb. Jitřit a zasypávat solí pomyslné rány na srdci i na duši a vymýšlet nová a nová alternativní bojiště, kde by mohli „svou“ armádu živit další a další nenávistí… a větším a větším odhodláním. Umělci a sportovci, tedy všemi milovaní a obdivovaní „baviči davů“, byli a budou vždy těmi nejspolehlivějšími „roztleskávači“. (Čest těm, kteří se v obou těchto branžích nenechali zneužít… a jichž je, naštěstí, většina.)
Pokrytectví v politice
Všimněte si, že jakoukoli snahu o prosazování prvků přímé demokracie, většina politiků odmítá. Většinou mluví o nekompetentnosti ulice. Jsou to farizeové, kteří nadřazují sami sebe nad jiné a nedovedou si představit, že by mohla ulice hodit některá jejich rozhodnutí do odpadkového koše. (Natož pak je samotné…)
Představuji si, jak ale musejí nyní trpět, když stojí tváří v tvář poznání, že ulice – pokud ji chtějí vy(zne)užít sami pro sebe… je naprosto bezmocná…
Ovšem dát lidem do rukou jakoukoli dávku moci, je pro ně představa natolik nebezpečná, že to nedovolí nikdy.
