Proč může Miloš Zeman říkat dopředu, co udělá, kdyby…

Pro mnohé je odpověď na tuto (zcela jednoduchou) otázku nepochopitelná, hlavně však nepřijatelná - i když je naprosto logická:

Může to říkat proto, neboť zastává funkci prezidenta. Jedině prezident totiž může jmenovat ministry, jedině prezident může jmenovat předsedu vlády a jedině prezident může udělit abolici.

Nu... a protože jednou z dobrých vlastností našeho současného prezidenta je, že se snaží již dopředu zabránit zbytečným (zlým) snahám všech, kteří by chtěli prosazovat cokoli proti zdravému rozumu, spravedlnosti, či plnému využívání ústavy, chová se tedy tak, jak se chová. A to nejenom v kauze Čapí hnízdo.

Stejně tak oznámil (dopředu) nesouhlas v případě (hloupě) navrhovaného p. Pocheho do funkce ministra zahraničí … stejně tak to učinil při snaze opozice bojkotovat sestavení vlády, či vyjádření nedůvěry vládě, kdy (dopředu) prohlásil, že bude tak jako tak znovu jmenovat premiérem vítěze voleb… tak to provedl při (hloupém) navržení p. Šmardy za nového ministra kultury… a přesně tak to uvedl i nyní, po (dvojnásobném) potvrzení nutného zastavení trestního stíhání Andreje Babiše.Toto rozhodnutí je pravomocné - abych dopředu zavřel ústa všem, kteří tak nesmyslně trvají na tom, že prezident změnil svůj názor, když na samotném začátku kauzy (rovněž dopředu) řekl, že abolici neudělí.

Ve všech předchozích kauzách Miloš Zeman rozhodl správně, což nakonec museli uznat všichni ti, kteří se snažili (a snažili se opravu hodně) zadupat do země jeho svědomí, donutit jej k ústupkům a prosadit své vlastní  (stranické) zájmy, dle známého přísloví: Když něco nejde silou, půjde to větší silou…

Celé léto jsme byli svědky nesmyslné (resp. naprosto velmi smyslné) výměny jednoho ministra kultury za někoho „úplně jiného“, při čemž prezident nesouhlasil jak s odvoláním prvního, tak se jmenováním druhého.

Pokud jde o kauzu Čapího hnízda, tak by - při své nečinnosti "odsoudil" opět celý celý národ ke sledování ponurého tříměsíčního absurdního divadla (mediálního i pouličního), neboť taková je doba pro finální slovo nejvyššího státního zástupce.

To, co provedl Andrej Babiš s Čapím hnízdem (v době, kdy nebyl politikem), je velmi lehce srozumitelné snad každému:

1/ Nejednalo se o trestný čin, neboť vše bylo provedeno v mezích tehdy platných zákonů.

2/ I když to nebylo trestné, bylo to neetické, neboť se jednalo o něco, co čeština zná pod velmi výstižným pojmenováním: vyčůranost.

Provedl Andrej Babiš skutečně něco „do nebe volajícího“ a hnusného, aby bylo nutné všechno to, čeho jsme museli být svědky v médiích, na ulicích a pláních?

Dostal se jako majitel velké firmy k penězům určeným pro firmy malé. Nutno říci, že naprosto legální cestou v mezích zákona, tedy nikoli cestou protiprávní. Nespáchal žádný trestní čin. (Vlastnická struktura žadatelů o dotace se začala prověřovat až po roce 2014. Kauza Čapí hnízdo je z roku 2008.)

Mezi lidmi - zejména mladými chvilkaři, je rozšířen takový názor, že svým počínáním okradl AB „nějakého“ vlastníka skutečně malé firmy, který se k dotaci – na kterou měl (na rozdíl od Babiše i morální) nárok, nedostal.

Kdyby někdo takový skutečně existoval, potom jsem si jist, že by o něm již dávno věděl „celý svět“. Nehledě k tomu, že by to byla dost pádná argumentace pro to, aby se kauza Čapí hnízdo mohla k soudu alespoň přiblížit, když už ne přímo dostat. (Matně si vzpomínám, že někde dokonce bylo uvedeno, že příslušná suma z níž část dostalo i Čapí hnízdo nebyla vyčerpána zcela a muselo se i "něco" vracet… ale odkaz na to nemám.)  

Je to jako s parkováním pro invalidy

(Předesílám, že neřešíme dopravní přestupek, ale hledisko čistě jen morální.)

Na veřejných parkovištích bývá různý počet míst, která jsou pro invalidy. Jsou označena příslušnými svislými i vodorovnými značkami. Dejme tomu, že na jedno z takto označených míst zaparkuje někdo zdravý, kdo nemá za sklem označení k tomu opravňující.

Pokud je na parkovišti takové místo jen jedno, potom je to skutečně neoddiskutovatelná lumpárna. Na tom se jistě shodneme.

S narůstajícím počtem parkovacích míst pro invalidy se ale morální dopad poněkud snižuje. Kauza Čapí hnízdo by znamenala zaparkování na takovém pomyslném parkovišti, kde se ještě nikdy nestalo, aby byla všechna místa pro invalidy (oprávněně) obsazena. 

To, že by zdravý (hlavně však čestný) jedinec neměl nikdy zaparkovat na označeném místě pro invalidy, to je pravda pravdoucí. 

(Existuje však jedno velmi „lidské“ doporučení: Nikdy neříkej nikdy…)

Trestní stíhání

Zásadní otázka tedy zní: Je možné za něco takového dostat člověka k soudu, odsoudit jej a zavřít do vězení?

Dost dlouhou dobu se (pod režií opozice) snažili odborníci na slovo vzatí najít v kauze Čapí hnízdo něco (cokoliv), co by něco takového mohlo umožnit. Nenašli nic, proto bylo rozhodnuto trestní stíhání Andreje Babiše zastavit.

Toto rozhodnutí bylo verifikováno nadřízenou institucí a je pravomocné.

Takže – definitivní konec!

To, o co se opozice snažila prostě nevyšlo a politici budou muset (se smutkem) počkat si na další volby.

Nikoli...!

Volby jsou stále ještě daleko a proto (podle známého přísloví: Když něco nejde silou…), mají tři měsíce na to, aby přece jen dosáhli svého…

Je to jako s černým uhlím:

Každý, kdo se na uhlí podívá, tak jasně vidí, že je černé. Je tu však skupina lidí, jimž by se z nejrůznějších (jim prospěšných) důvodů hodilo, aby uhlí mohlo být bílé. Je to sice kravina, ale – když něco nejde silou… Prostě bude nutné sehnat požehnání soudu, protože nic jiného nemůže přesvědčit lidi o tom, že barvu uhlí vidí nesprávně.

Podali tedy žalobu a čtyři dlouhé roky se odborníci na slovo vzatí snažili najít něco, co by mohlo být pro nastávající soudní proces průkazné. Nenašli nic. Ke stejnému názoru došel i nadřízený orgán odborníků na slovo vzatých. Takže je konec a barva uhlí bude i nadále černá.

Omyl! Je tu přece ještě nejvyšší orgán odborníků na slovo vzatých a jeho slovo je přece konečné – takže stále ještě není nic ztraceno a tito lidé mají (podle zvrhlého přísloví: Když něco nejde…) tři dlouhé měsíce na to, aby se nakonec přece jen se svým požadavkem mohli dostat k soudu a aby soud (dle jejich přání) vypracoval nezpochybnitelný rozsudek, že černé uhlí je bíle...

Vážně si mohl někdo myslet, že by ty tři měsíce (které nás nyní čekají), mohly být něčím jiným, nežli jen politickým tlakem na nejvyššího státního zástupce…?

Já si to rozhodně nemyslím, a proto děkuji prezidentovi, že svým (dopředu) zveřejněným rozhodnutím učinil z nastávajícího tříměsíčního mediálního (a pouličního) divadla, divadlo absurdní, naprosto nesmyslné a naprosto zbytečné …

(A spolu s panem prezidentem doufám, že si to uvědomí i herci samotní...)