Pět let trestního stíhání nestačilo, „jede se dál“. Místo seriosního jednání o věcech státu se bude dál řešit kauza Babiš v parlamentu a místo adventního zamyšlení budou se česká náměstí plnit těmi,
kteří nechtějí čekat na skutečnou demokracii – tj. do voleb příštích.
Nikde jinde nemá opozice tolik munice k sestřelení vlády, jako u nás v České republice. Alespoň na první pohled. V čele vlády totiž stojí úspěšný miliardář, který nespadl z Marsu ani z měsíce, ale přišel – světe div se – z bývalé totality, což mu pomohlo k tomu, aby se oním miliardářem stal. Tak – jako spousta jiných lidí u nás i na Slovensku. Na rozdíl od všech ostatních podnikatelů, se rozhodl, že dá své služby na „oltář vlasti“. Opozice okamžitě sebrala ze země první kameny, které po něm začala házet: „Šel do politiky proto, aby si mohl přizpůsobit tok peněz pro své vlastní podniky!“
Není to tak dávno, co (možná dokonce stejní lidé), říkali, že u nás se chodí do politiky proto, aby se přišlo levně k rychlým penězům. Chodí tam ti, co nic jiného neumí, co nikde jinde neuspěli, nebo neměli na to čekat, až se „zadaří". (Pan Marek Benda by mohl vyprávět…)
To na západě je to jinak, říkalo se. Tam chodí do politiky lidé, kteří mají životní zkušenosti, něco už sami dokázali a jsou si vědomi toho, že je tak nějak jejich lidskou a občanskou povinností dát své služby celému národu, namísto toho, aby už jen po zbytek života rozmnožovali sami pro sebe už tak dost velký majetek. Právě ten majetek se tehdy – po „revoluci“ – upřednostňoval hlavně, protože kdo majetek už má, toho není možné uplácet.
Dnes takového člověka máme dokonce premiérem - ale jsou z toho všeho už jen další kameny: „To, že je bohatý je spíš na škodu, protože kdo jednou hrabal, tak nikdy nepřestane a bude hrabat stále dál a víc!“
Napadli jej pro střet zájmů. Babiš využil svěřenské fondy, aby ty kameny přestali házet. Na chvíli to pomohlo. Pak se ale dostala i do naší politiky pobočka mezinárodní centrály Pirátů… a (úplně stejné) kameny začaly lítat znovu. A lítají dodnes a jistě hned tak nepřestanou.
Neumím si představit, zda existuje nějaké forma „zbavení se svého majetku“, která by naši opozici – dnes už hlavně Piráty – donutila k tomu, aby přestali kameny po Babišovi házet. Ani kdyby se všeho vzdal, nebo všechno prodal, nebo zkrachoval a stal se bezdomovcem – vždycky tu bude možnost křičet: „Nevěřte tomu, vždyť je to jenom divadlo pro uklidnění veřejnosti – ve skutečnosti ale všechny své podniky z pod toho mostu řídí dál…!“
Neznám nikde okolo nás takového státníka, jenž by byl tak dlouho pod tak obrovským tlakem (kterému až do včerejšího dne byla vystavena dokonce i jeho rodina)… a který by něco takového ustál. Nezhroutil se… neskončil na psychiatrii, neskočil z mostu, nebo si neprohnal kulku hlavou… a fungoval naopak dál, jak doma, tak v zahraničí… a se svými obrovskými taškami spisů se trmácel s úsměvem na rtech na každodenní zasedání České vlády, aby – i přes toto všechno – dál zodpovědně řídil stát, v němž je náš společný domov.
Proto má poklona nejhlubší…
(Snad to všechno pan premiér ustojí i v budoucnosti…)
