Být mladým nemusí být (pro všechny stejně) jednoduché. V každém případě je ale mládí tou nejúžasnější částí našeho života. Mladí lidé jsou (většinou) zdraví, (většinou) bez závazků a co je nejhlavnější - mají všechno před sebou.
Jejich srdce jsou přeplněna láskou, touhou, melancholií, a všemi nejušlechtilejšími sny o lepším světě. Ale nejenom sny… mnohdy i činy. Vždycky to tak bylo, je a bude…
Jsou právě v tom věku, kdy se jejich rodiče (a ještě dřívější příslušníci rodu) většinou dostávali do konfliktu se státním zřízením té které doby, jelikož jejich názory na život bývaly vždy poněkud jiné, nežli oficiální názory států v nichž v dobách svého mládí žili.
Usilovali o svobodu. Projevu, vyznání, pohybu, sexu… prostě všeho, co státy měly potřebu regulovat, nařizovat anebo přímo zakazovat. Bojovali proti xenofobii, netoleranci a rasizmu… a po zdech psali křídou: Válka je vůl!
Většina dnešní mladé generace ale není se státním zřízením v konfliktu snad nikde v Evropě, neboť (jednotná) politika evropských států Unie dokonce veškerá jejich očekávání předčila:
Volnost pohybu je pro ně neomezená. Vyznávat mohou kohokoli a cokoli, sexuální život jim nereguluje nikdo jiný, nežli jen oni sami - dokonce jim státy umožňují (někde již od mateřských školek) rozhodovat svobodně o svém pohlaví, sexuální orientaci, anebo rasové příslušnosti, což všechno je dnes považováno za svobodně volitelné. Státy nikoho nediskriminují pro barvu pleti, nebo sexuální orientaci. Většinou je již všude možné partnerské soužití osob stejného pohlaví, někde i adopce dětí.
Prostě svět v němž dnešní mládež dospívá je natolik “úžasný”, jak ještě nikdy nebyl. Všude jen láska, porozumění a tolerance multikulturního, či multilaterálního světa.
Řečeno srozumitelněji, drtivá většina mladých lidí nemá dnes důvod cokoli na svých vládách vynucovat, nemá důvod proti svým vládám “bojovat”. (Ba právě naopak…)
Jejich indoktrinace je zcela zváštního druhu - protože oni se nenechali zblbnout ideologií vládnoucích elit. Oni s jejich ideologií názorově splynuli…
Problém je ale v tom, že mládí má, bohužel, vedle ušlechtilých, pozitivních vlastnosti, minimálně dvě vysloveně negativní:
Vzhledem k tomu, že všechno, co mohou ve svém životě prožít je pro ně prozatím téměř “v nedohlednu”… tak se nezajímají o politiku. (Pokud si ovšem někteří politickou dráhu nevybrali jako profesi). Buď politiku záměrně vytěsňují ze svého života úplně, nebo si v hlavě “ponechávají” pouze jen to, co na ně občas vychrlí rádio, TV, anebo internet - a to jen jako jakýsi vlastně nechtěný “bonus”, neboť si původně přišli poslechnout, podívat se, nebo si přečíst, něco úplně jiného…
Tou druhou negativní vlastností mládí je důvěřivost.
Ony to vlastně ani nejsou negativní vlastnosti. Spíše vlastnosti nebezpečné, pokud se mladí lidé nesetkávají výhradně s ušlechtilými a milujícími lidmi a nežijí ve stejně ušlechtilých demokratických a plně právních státech - k čemuž má ovšem dnešní realita neskutečně daleko…
Když mladí důvěřiví lidé spatří na obrazovce (jakékoli plošné televizní stanice) záchranu Afričanů ze smrtících vln Středozemního moře, natož pak topících se děti (což obojí mají mainstreamová media snad ve všech hlavních zpravodajstvích k dispozici neustále), tak jejich (upřímnou radostí zaplavená) srdce nedovedou pochopit, že někteří jiní – rovněž lidé – mohou proti přijímání imigrantů do EU protestovat…
Ani ve snu je totiž nenapadne, že to (všechno) může být předem naplánovaná (a dobře zaplacená) režie někoho, kdo tahá za nitky dnešního světa.
Protože se o politiku nezajímají, tak nevědí, že agentura Frontex, která by měla operativně chránit vnější hranice členských států EU (Schengenský prostor), namísto toho funguje ve středozemním moři jako „kyvadlová doprava“ pro přepravu imigrantů, stejně tak, jako i lodě některých neziskových organizací, které (z velké míry) financuje americký multimilionář maďarského původu George Soros, jehož aktivity jsou nechvalně známé ze všech vražedných barevných revolucí středního východu.
Důvěřiví mladí lidé nevědí (na rozdíl od výše jmenovaného “filantropa”) nic o Kalergiho (předhiterovském) plánu na rozložení Evropských států. O “legální” genocidě evropských národů a “vytvoření” míšenců čokoládové barvy pleti - bez jakékoli národní identity, kteří budou mít tak “vysoké” IQ, aby mohli samostatně pracovat a přitom tak nízké, aby jim nedovolilo přemýšlet a “dělat problémy”.
Když mladí důvěřiví lidé vidí duhové úspěchy hnutí LGBT, jejich Pochody hrdosti (LGBT pride) hlavními městy evropských států (s vysokými místními politickými představiteli včele), musejí mít radostné pocity, že se narodili na dobrém místě a v dobrém čase, kde tolerance vládne především…
Většinu mladých lidí ani ve snu nenapadne, že cílem ovladačů politických marionet není tolerance, ale opět stejný cíl - nabourávání základů klasických států, to jest (přirozené) rodiny skládající se z otce, matky a (skutečně jejich) dětí. Zanedbatelný jistě není ani přídavný efekt - snižování počtu narozených dětí původní evropské populace. A politici (ti věrně sloužící) všechny tyto LGBT aktivity nejenom tolerují - oni je (aktivně) podporují.
Pokud je mladý člověk opakovaně (neboť není přece slepý ani hluchý a občas si přečte i nějaký ten nadpis v novinách), utvrzován v tom, že Evropa je v ohrožení, tak rozumí tomu, že je třeba bránit světový mír. Nijak zvlášť ho to ale nerozruší, protože jsme přece všichni členem NATO a pod vedením USA je jakékoli nebezpečí již předem zažehnáno. Nemá s tím žádný problém. Bojových her má (od nejútlejšího věku) za sebou tolik, že si dokonce ani neláme hlavu s tím, jaký ten nepřítel může být. Ovšem pojmenovat ho umí, jelikož není dnes (a denně) možné nevědět, že nepřítelem všech je přece Rusko… a hlavně Putin osobně…
Jelikož se nezajímá o politiku (a také díky tomu, že má to štěstí a žije přece v „demokratické“ zemí), tak nepochybuje o ničem, co kdy a kde - pomocí mainstreamových médií viděl, slyšel, anebo četl. Neví, co je to kritické myšlení, neboť nemá potřebu nevěřit.
V důsledku to znamená, že mladá generace není v konfliktu s vládou (jak tomu vždycky bylo), ale naopak - po boku dnešních „vládnoucích“ marionet je mladá generace v konfliktu se stále početnější částí obyvatel zemí Koruny české, kteří procitávají z velmi nebezpečného spánku vyvolaného opojnou vůní sametových vavřínů někdejší „revoluce“, uměle udržovaného těmi, kteří se po „spících“ davech vyšplhali na posty, z nichž díky neomezené moci novodobých krysařů, násilím vedou české země k okraji propasti národní smrti. Budiž nám (slabou) útěchou, že stejný osud čeká na všechny ostatní národy Evropy, z nichž pouze jen Maďarsko se (prozatím stále) vzpírá…
Mladá generace bývala vždy nadějí pro všechny ostatní, starší, staré, děti i nemluvňata. Proto je velice tristní, že v době, kdy její chrabrost, statečnost a energii budou národy Evropy nejvíce potřebovat… bude mnoho mladých lidí aktivně (i když nevědomky), stát na straně katů evropské civilizace…
