V pravém sloupečku „Zaujalo nás“ se včera nedal přehlédnout článek "Ubozí syrští sirotci". I když jsem si řekl, že již na toto téma žádný článek číst nebudu, nedalo mi to… a článek s tak prvoplánovým názvem jsem přece jen
otevřel... a přečetl celý. Končil otázkou: „Kam se ve skutečnosti ztratil ten náš evropský humanismus postavený na lidskosti Ježíše Krista?“
Protože autor článku neumožnil diskusi, nezbývá mi nežli reagovat novým článkem. Vlastně to nevadí - je tu přece víc takových mravokárců, kteří si svými články a reakcemi v diskusích nasazují svatozář připravenou pro ty, kdož jako jediní dovedou soucítit a milovat své bližní, natož pak děti - a to i bez ohledu na jejich věk...
Autor toho článku v něm cituje větu z Markova evangelia, která se četla tuto neděli všem věřícím: "Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá. A kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal."(Mar 9,36-37)
Autor (a jistě nejen on) si pravděpodobně myslí, že ta věta je určena těm, kteří souhlasí s postojem vlády této země a naopak nesouhlasí s nápadem europoslankyně Šojdrové, postarat se o padesát dětí (bez doprovodu dospělých).
Musím zde skromně podotknout, že Ježíš Kristus tuto větu zcela jistě nemyslel jako výtku, jako bič na ty, kdo by něco takového udělat nechtěli. Myslel to jako výzvu, doporučení všem. Tedy i těm, kteří by případně s něčím takovým třeba i souhlasili... ale nečinili tak.
Ježíši přece nešlo o průzkum veřejného mínění, nešlo mu o sbírání podpisů pro a proti. Mluvil vždy o činu. Mluvil ke všem - tedy nejenom k nám (onen nápad europoslankyně odmítajícím), ale i k autorovi, potažmo všem věřícím, kteří to čtení mohli slyšet, jakož i k církvi samotné.
Protože však (s největší pravděpodobností) věřící nešli tuto neděli z kostelů pevně rozhodnuti ujmout se každý alespoň jednoho syrského dítěte (bez doprovodu dospělých) a přivést je k sobě domů - a to až do doby, kdy bude možno je opět poslat do jeho domoviny... tak je patrno, že tomu všichni rozuměli tak, že se nejedná o přijetí těchto dětí ve jménu Ježíše Krista... ale ve jménu předvolební (nebo jakékoli jiné) kampaně paní europoslankyně Šojdrové.
Řečeno srozumitelněji - odcházeli z nedělní mše mnohem naštvanější na nás, kteří jsme proti přijetí padesáti dětí (bez doprovodu dospělých) - neboť jejich správný (souhlasný) postoj měli potvrzený i z kazatelny a to nepřímo samotným Ježíšem.
Mě nevadí, že se vy všichni dojímáte nad dětmi v utečeneckých táborech. Totéž dovedeme i my!
Mě vadí, že - přesto, že se dojímáte nad oněmi dětmi, tak valnou většinou i spolucítíte s vrahy jejich rodičů, příbuzných, či známých a nechali jste se vmanipulovat do rolí těch, kdo jejich agrese obhajují a zuby nehty brání. Valná většina z vás přece souhlasí s politikou Spojených států i s akcemi NATO ve světě. Většina z vás přece souhlasila s agresí do Iráku i Libye. Většina z vás přece souhlasí s tím, co Spojené státy provádějí v Sýrii. Většina z vás si přece skutečně myslí, že je pravda to, co jsme slyšeli dnes a denně o Bašáru Asadovi a většina z vás je přesvědčena o tom, že Ruská federace v Sýrii bombarduje civilisty, neboť i o tom tyto zprávy byly a jsou.
Nikdo na světě - jak se zdá - vás nepřesvědčí o opaku. Ani fakt, že právě Ruská federace je jediný stát, jehož Syrská arabská republika o pomoc požádala - na rozdíl od všech ostatních, kteří jen plní vroucí (a velmi dobře zaplacené) přání Saúdské Arábie a Kataru - to jest svrhnout stávajícího prezidenta a dosadit poslušnou bezpáteřní loutku.
Autor se ve svém článku odvolává na evropský humanizmus a lidskost, když mluví o oněch padesáti dětech (bez doprovodu dospělých).
Nechápu, kde se v něm bere ta naivita o něčem takovém mluvit právě ve světadílu, v němž se odehrály prozatím nejhrůznější války v dějinách celého lidstva! A nechápu, proč on a většina výše uvedených se neděsí toho, že se další válka neustále chystá - a že se jako na viníka ukazuje právě na toho, kdo bude v této válce napaden.
Nechápu, jak je možné, že se autor dovolává lidskosti Ježíše Krista pokud jde o děti, které vyhnala agrese západních mocností a nedochází mu (soudě dle jeho rekcí pod nejrůznějšími články jinde), že stále podporuje toho, kdo těmito dětmi uprchlické tábory okolo Sýrie, hlavně naplnil.
Nechápu, jak se jen ve svém uvažování - nejen on, ale i všichni stejně smýšlející - mohou vyrovnat s faktem, že uprchlické tábory okolo Sýrie mohly být mnohem větší a mnohem početnější... nebýt toho, že britský parlament a ruská vláda zablokovaly Obamovi plánovanou invazi do Sýrie v roce 2013.
Možná by ale pomohlo, kdyby si všichni ti, kteří se tolik snaží veřejně probouzet v sobě soucit nad padesáti dětmi v uprchlických táborech v Řecku a zároveň se dovedou těšit z toho, jak Spojené státy (a některé západní mocnosti), se v Sýrii celou tu dobu chovají... kdyby si uvědomili, že Syrská arabská republika je svrchovaný stát a právoplatný člen OSN a mělo by se k němu přistupovat podle charty OSN, která právě pro tyto účely byla po poslední hrůzostrašné válce, bezpochyby právě v duchu humanizmu a lidskosti "vyrobena".
Kdyby nejenom slabé státy, ale i mocnosti, včetně nejmocnějšího státu světa, tedy USA, chartu OSN (konkrétně v Sýrii) dodržely... nemuseli bychom dnes řešit nejenom nějakých padesát dětí, ale ani všechny děti ostatní... ani počítat mrtvé Syřany... ani hledět na další (kolikátou již?), rozbombardovanou zem...
Článek 2 Charty OSN
1. Organizace je založena na zásadě svrchované rovnosti všech
svých členů.
2. Všichni členové plní poctivě závazky, které převzali podle této
Charty, aby si tak všichni společně zajistili práva a výhody
z členství plynoucí.
3. Všichni členové řeší své mezinárodní spory pokojnými prostředky
tak, aby ani mezinárodní mír a bezpečnost, ani spravedlnost
nebyly ohrožovány.
4. Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích
hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo
politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným
způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.
