Moskevský protokol a podmínky eurozóny

Na ČSR útočily tanky spojenců, na Řecko banky spojenců. Dubček byl v Moskvě donucen podepsat potupný protokol pro „pomoc“ Československu, Tsipras byl v Bruselu donucen  podepsat potupné podmínky pro „pomoc“ Řecku... 

Po několika dnech došlo ke schválení potupných podmínek ústředním výborem Komunistické strany Československa – stejně tak (po několika dnech) schválil potupné podmínky i řecký parlament. 

Kdo zažil srpen 1968, může nyní vyprávět o pocitech řeckého lidu, stejně zrazeného těmi, jimž tolik důvěřoval.

Není jednoduché žít v zemi, které vládnou zrádci lidu… a není jednoduché být součástí „spolku“ jenž národy nutí k ohýbání hřbetů a kašle na jejich právo na sebeurčení. 

Jistě, Řekové udělali chybu, když (lehkomyslně) dávali své hlasy zkorumpovaným vládám, které uvrhly zemi do zmanipulovaného vazalství soukromých zahraničních banksterů.

Dluh Řecka je nesplatitelný! Každé malé dítě by mohlo vědět, že jedinou (reálnou a čestnou) možností je podstatné snížení dluhů – na takovou hodnotu, kterou je možno splatit.  V opačném případě – tedy v situaci dnešní – může Řecko splácet svým věřitelům pouze jen takové peníze, které mu bude (donekonečna) blahosklonně „dávat“ Brusel. Řečeno srozumitelněji, ani jedno euro nezůstane Řecku a všechny tyto „pomocné balíčky“ budou plnit kapsy nenasytných banksterů.

Ještě nikdy nebylo tak zřejmé (jako v přístupu Bruselu k Řecku), že jednotná měna EU nebyla vytvořena z důvodů finančních, ekonomických… ale politických.

A ještě nikdy nebylo tak zřejmé, že politici nebudou (nikdy) nutit bankstery k slušnému chování - bez manipulací, podvodů a lichvy.

Dalším důkazem (tentokrát z historie), že euro není (obyčejné) platidlo, ale nástroj politické moci, je případ Německa.

Když byla řešena otázka sjednocení Německa v Radě bezpečnosti OSN , tak nezazněla jen podmínka Sovětského svazu, že NATO nebude rozšiřovat své hranice směrem na východ.

Zazněla i podmínka Velké Británie a Francie, že se Německo vzdá své (velmi silné) marky a přistoupí na připravovanou jednotnou měnu Evropského společenství.

Helmut Kohl byl naprosto zásadně proti – avšak jen do té doby, než byl jeho osobní poradce a přítel Alfred Herrhausen (člen představenstva a mluvčí Deutscher Bank), roztrhán na kusy... sotva kilometr od domova. Náloží aktivovanou paprskem světelné závory. Byl  v obrněném služebním mercedesu, následovaným dvěma dalšími vozy s ochrankou, neboť pro šéfa banky platil nejvyšší stupeň ochrany...

Alfred Herrhausen byl nejenom bytostným odpůrcem připravované společné měny, ale i bankéřem usilujícím o prominutí dluhů zemím třetího světa… neboť jejich dluhy jsou (tak jako dluh Řecka) nesplatitelné...