Být sochou není asi jednoduché. Máte-li ale bronzové, žulové, či pískovcové srdce, není co řešit. Horší to je se srdcem lidí. A právě kvůli srdci lidí se odedávna sochy nejenom staví… ale i bourají...
Není to tak dávno, kdy jsme řešili problém, má-li primátor Prahy právo zaujímat samostatný (na politice vlády nezávislý), postoj k Číně. A nyní už zase řešíme problém vysloveně opačný: Má-li oficiální politika státu právo zaujímat samostatný (na Praze 6 nezávislý), postoj k soše maršála Koněva. Jsem přesvědčen o tom, že obojí je špatně.
Čína není součástí Prahy, takže by se primátor neměl pouštět do samostatných aktivit na mezinárodní úrovni a svůj osobní názor by si měl nechávat pro sebe, pokud nebude alespoň ministrem zahraničí, předsedou vlády či prezidentem.
V tom druhém případě by si měli naopak naši vrcholní politici, včetně prezidenta republiky uvědomit, že (jakákoli) socha umístěná na náměstí jedné jediné části Prahy, není věcí Prahy jako takové a už vůbec ne české republiky jako celku. Ta socha (kohokoli) je problémem hlavně těch lidí, kteří tam žijí. Kteří okolo zmíněné sochy chodí, kteří se na ni dívají… tedy obyvatel hlavně té konkrétní části Prahy a odpovídajících regionálních politiků - tedy jejich zákonných zástupců.
Pokud se z tohoto čistě regionálního problému vytvořil problém celopražský, celostátní - dokonce mezistátní… je to špatně.
Tvrdí-li někdo, že tato socha zde byla umístěna na památku osvoboditele Prahy, tak je to přinejmenším zvláštní, neboť zde byla umístěna nikoli v době po osvobození Prahy Rudou armádou, ale až po invazi vojsk Varšavské smlouvy - tedy v době, kdy byla na našem území Rudá armáda - “dočasně” přítomná... a všeobecně vnímaná jako armáda okupační.
Ten problém proto není v Koněvovi samotném, tedy ve vojevůdci, který velel 1. ukrajinskému frontu Rudé armády a symbolizoval nesmírnou vděčnost našich rodičů a prarodičů, vykoupenou miliony mrtvých - známých i bezejmenných hrdinů, jimž právě on tehdy velel.
Ten problém vytvořili politici,
kteří se rozhodli vztyčit sochu osvoboditele Prahy v roce 1980.
V době,
kdy naši někdejší osvoboditelé byli již dvanáct let našimi okupanty.
Právě tyto aktéry bychom dnes měli soudit - nikoli maršála Koněva...!
