Kardinál Richelieu z českého rybníčku

Ministr Herman (spolu se svým strýčkem), zaplňuje již několik dní hlavní mediální proud. Ten příběh ale není legrační, není vtipný, není zajímavý.  Spíše nechutný…

V první řadě se opět dovídáme, jak se prezidentu Zemanovi (nadále) daří rozdělovat národ, tak pevně pospolitý. Možná se dočkáme i nějaké další petice, protože napuštěním pomyslného mini-rybníčku na Staroměstském náměstí dne 28. října, to pravděpodobně neskončí. Celá tato “rodinná” aktivita pana Hermana, začíná totiž budit dojem akce poněkud předpřipravené.

Náš národ ale nerozděluje prezident. Náš národ rozdělen je. To jenom ti, kteří s některými názory a aktivitami pana prezidenta souhlasí, nemají potřebu vycházet okamžitě do ulic a pořádat oslavné tance a ohňostroje - zatímco ti, kteří nesouhlasí, mají naopak potřebu velkou do ulic vycházet a nejrůznější řevnivostí (rudé knížky, vajíčka, trenýrky…) dávají najevo svou ideologickou jsoucnost.

Pan ministr Herman je vskutku liška podšitá a patří (prozatím) k naprosté špičce. Past, kterou na prezidenta nalíčil je sice nechutná, za to však zdrcující.

Faktem (který nikdo, ani tedy hrad), nepopírá je skutečnost, že pan prezident (asi opakovaně) žádal pana Hermana, aby se v případě návštěvy dalajlámy choval jako ministr. Nikoli pouze jen jako občan Herman. Pravděpodobně asi i od premiéra dostala vláda informace o tom, jak daleko je možno “zajít” při setkání s dalajlámou, díky změně postoje české republiky k Číně.

Pan ministr Herman se ale zachoval tak, jak uznal sám za vhodné, nicméně odpovědnost za své chybné chování - vzhledem k postu, jenž ve vládě ČR zastává - přijmout nedokázal. Ale nejen to! Jelikož se tímto činem stal v očích výše popisované části veřejnosti pochopitelně hrdinou, rozhodl se toho využít ve prospěch svého strýčka.

Jak? Velmi jednoduše - zveřejněním. Tím, že představil národu svého strýčka, jenž byl vyškrtnut ze seznamu vyznamenaných ke dni 28. října údajně právě proto, jak “hrdinsky” (porušením protokolu), se jeho synovec (pan Herman), zachoval.

Jelikož hrad něco takového striktně odmítá, jedná se o tvrzení proti tvrzení. Vtip je ale v tom, že pouhým zveřejněním se podařilo panu Hermanovi zvítězit na všech frontách - tedy bez ohledu na to, zda si celou historku podle své potřeby upravil, či nikoli.

No, posuďte sami:

Pokud totiž strýček pana Hermana nebude letos vyznamenán prezidentem republiky ve Vladislavském sále, bude „vyznamenán“ na Staroměstském náměstí výše uvedenými odpůrci pana prezidenta. Navíc, bude tato jejich akce dalším kopancem do prezidenta a tedy dalším důkazem "zlotřilosti" hradu. (Alespoň tedy pro všechny jejich příznivce...)

Ovšem - i kdyby byl strýček pana Hermana ve Vladislavském sále nakonec přece jen vyznamenán letos, bude to (díky této režii), stejně jen další kopnutí do prezidenta, neboť to bude chápáno nejinak, nežli jen z nouze cnost "zlotřilého" hradu - jenž nakonec musel podlehnout veřejnému nátlaku svých „morálních“ odpůrců…

Řekněte - není taková intrika geniální...?