“Hrdinové” za pět minut dvanáct

Dnes se na několika místech našeho státu objevila Tibetská vlajka. Ne proto, že by šlo o nějaký významný svátek Tibetu. Ani ne proto, že naši zem navštívil dalajláma, neboť se

zúčastnil letošní konference Forum 2000.

Bylo to “hrdinské” vyjádření nesouhlasu s tím, co udělali zastupitelé našeho státu. Jaké vydali prohlášení...

Ale nemyslete si, že máme tak "hrdinskou" opozici. Nebyli to politici. Byl to rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek, jenž s tím nápadem přišel a někteří další “odvážlivci” jej následovali a udělali totéž: vyvěsili na budovách “svých” fakult Tibetskou vlajku.

Opět se někomu podařilo narušit tu velmi křehkou rovnováhu v naší společnosti. Opět budeme donekonečna diskutovat v hospodách či na sociálních sítích, neboť je tu další výjimečná možnost kopnout si - tentokrát již nejenom do prezidenta, ale do všech „těch nahoře“.

Koho by napadlo, co všechno se dá vy(zne)užít pro “správnou” věc. Ti, kteří nejvíc křičí se dožadují toho, aby prý česká republika “byla reprezentována jako svéprávná země”.

Trochu mě mrzí, že nikoho ze zúčastněných reportérů mainstreamu nenapadlo vyčinit hlavnímu viníkovi - konkrétně tedy ministrovi současné vlády Hermanovi, který neodolal požitkářské radosti z posezení s dalajlámou - i když by, jako úřadující ministr, měl vědět, že se od poslední návštěvy tohoto dobrého muže náš oficiální vztah k Číně poněkud změnil. Tedy o sto osmdesát stupňů.

Hlavně by to měl ale vědět pan rektor Bek, neboť to byl přece on sám, kdo se v minulosti velmi aktivně stavěl do role znalce mezinárodního diplomatického protokolu a připomínal (premiérovi a prezidentovi), že bylo jejich povinností zúčastnit se inaugurace ukrajinského prezidenta Porošenka. Na Facebooku tehdy napsal, že “ignorování inaugurace ukrajinského prezidenta českými ústavními činiteli je skandální selhání.”

Jenomže tehdy byla jiná situace a pan rektor si ohříval zcela jinou polívčičku, během níž nabízel dokonce i profesorské křeslo historikovi Moskevského institutu mezinárodních vztahů Andreji Zubovovi, jenž byl vyhozen za kritiku ruské anexe Krymu. Sám Zubov měl naštěstí ale víc rozumu a v Moskvě raději (i po ztrátě místa na institutu), zůstal.

Ale proč to vlastně píšu - velmi mě mrzí, že v těch nejvyšších vysokoškolských funkcích jsou dnes lidé natolik nezodpovědní, že si své vlastní politické postoje řeší z pozic svých funkcí, což považuji za velmi nebezpečnou manipulaci.

To, že dnes někteří vysokoškolští pedagogové či funkcionáři souznějí s mainstreamem, je něco, pro co má čeština dost výrazů, nicméně hrdinství mezi nimi rozhodně nenajdeme…