George Orwell 1984 (2017)

"Chceme zářit jako příklad, který všichni budou chtít napodobovat. Chceme posílit naše přátelské vazby a vytvořit nové. Chceme sjednotit civilizovaný svět proti radikálnímu islámskému terorizmu, který vymýtíme z planety země."

Kdo by se snad již nemohl upamatovat, tak toto byla slova, která pronesl 45. prezident USA Donald Trump v inauguračním projevu po složení prezidentského slibu.

Ani ne tři měsíce po tomto velmi emotivním a (pro mnoho lidí celého světa) velmi povzbudivém projevu, došlo (s jeho svolením) dne 7. dubna t.r. k agresi proti Sýrii, která již několik let právě proti islámskému terorizmu bojuje… a z velmi hlubokých ran stále znovu a znovu krvácí…

Já vím, dnes málokdo v západním světě uvažuje takto zjednodušeně, neboť v této zemi si vyřizuje soukromé účty hned několik států, dokonce členů severoatlantické aliance, která ovšem sama nechce mít s touto kauzou nic společného - pokud ovšem se všichni zúčastnění “nepochlapí” a neodhlasují si (na půdě OSN) “konečné řešení” - obdobně, jak tomu bylo v případě agrese NATO v Libyi.

Jen tak na okraj bych chtěl připomenout že stejně jako Libye byla, tak i Sýrie je svrchovaným státem s demokraticky zvoleným prezidentem. A stejně tak jako Libye, je i Sýrie řádným členem OSN. 

Ten Orwell v nadpisu není uveden náhodou. Stále je totiž v platnosti Rezoluce 3314 Valného shromáždění OSN v níž se mimo jiné praví toto:

 Čl. 3) 

Za agresivní akt se považuje kterýkoli následující čin, bez ohledu na to, zda předtím byla vyhlášena válka:

a) invaze nebo útok ozbrojených sil jednoho státu na území druhého státu, vojenská okupace, byť i dočasná, která je důsledkem invaze nebo útoku ozbrojených sil, jakékoliv připojení území jiného státu nebo jeho části, při němž bylo použito síly;

b) bombardování ozbrojenými silami jednoho státu území druhého státu, použití jakýchkoli zbraní jednoho státu proti území druhého státu;

Čl. 4)

1. Agresi nemůže ospravedlnit žádná politická, hospodářská, vojenská nebo jiná úvaha.

Je asi náročné něco takového v dnešním Orwellovském světě uznat a respektovat. Mnohdy nám totiž už nezbývá mnoho místa pro staré a stokrát ověřené definice, jelikož z medií hlavního proudu se neustále linou “melodie” poukazující na to, že Pravdu nemáme hledat, ale pouze jen přijímat… a jako takovou ji v sobě chránit - i kdyby to měla být lež…

Naši (“demokraticky” nás zastupující) političtí lídři jsou nám v tom neutuchajícím příkladem. Z jejich úst už dávno nemůžeme očekávat statečný postoj a pravdivé pojmenování jakéhokoli zlého činu… nýbrž jen pokorné přitakání k tomu, co Velký bratr (pochopitelně vždy správně) učiní. Proto se k výše uvedenému aktu agrese naši tři hlavní političtí reprezentanti vyjádřili takto:

Premiér české vlády Sobotka:“…bylo nutné něco udělat, aby bylo zřejmé, že je absolutně nepřípustné dopouštět se útoků chemickými zbraněmi proti lidem v Sýrii. Doufám, že ta rychlá reakce ze strany USA skutečně povede k tomu, že tyto chemické útoky v Sýrii přestanou.”

Ne, pane premiére, nikdy by nemělo jít o to udělat rychle “něco”! Mnohem moudřejší je naopak neudělat nic a počkat na řádné a věrohodné důkazy.

Ministr obrany Stropnický:“To je prostě jasný vzkaz, ať už syrskému režimu, nebo jakémukoliv režimu, že tohleto je ta hranice, kterou nelze překračovat.” 

Ne, pane ministře, nejsme totiž na jevišti. V Sýrii se nehraje divadlo a Spojené státy nejsou v roli dramatika, jenž by byl oprávněný vysílat odkudkoli jakékoli vzkazy ostatnímu světu. USA jsou státem, jehož armáda naopak v jakémkoli jiném státě světa nemá co dělat! Pokud je armáda USA přítomna v zemi, kde probíhá válečný konflikt, tak jedině tehdy je tam oprávněně, byla-li některou ze stran konfliktu do této země pozvána. Demokraticky zvolený prezident Sýrie armádu USA do své země nepozval. Proto také tato armáda nebojuje většinou na jeho straně, ale naopak proti němu (jako právě i v tomto případě), i když pokrytecky tvrdí, že bojuje proti islámským teroristům.  

Ministr zahraničních věcí Zaorálek:“Jsme svědky toho, že se používají zbraně hromadného ničení s otřesnými důsledky. Za této situace vlastně spojené státy provedly omezený útok na čistě vojenský cíl, na vojenskou základnu, ze které startují letouny a startovaly letouny, právě ty, které prováděly ty nálety v provincii Idlíb. Takže to si myslím, že je jasně snaha snížit schopnost Assadova režimu podobné útoky provádět. Rád bych k tomu dodal to, že určitě ale platí, že je stejně nutné v RB vyvinout maximum snahy pro to, aby se sestavila vyšetřovací komise - ta, která pracuje pro zákaz chemických zbraní, a aby vyšetřila tu kauzu… a tady totiž stále... to co zbývá udělat  je… musíme najít viníka a musíme ho hnát k odpovědnosti. Protože něco podobného nelze trpět.” 

Konečně alespoň u Vás, pane ministře, je náznak zdravého rozumu, i když až na posledním místě a jako pouhý dovětek. Pokud jde o první část Vaší odpovědi, tak by mohla mít logiku pouze jen tehdy, pokud by Spojené státy onen “omezený útok na čistě vojenský cíl” provedly na obou stranách konfliktu - tedy i proti islámským teroristům a nejen proti smyšlenému viníkovi jen proto, že je tu opět (na dosah) dobrá záminka uskutečnit své prapůvodní cíle, to jest zničit prezidenta Bašára Assada. 

Skutečnost, že je z chemického útoku obviňován Assadův režim, není v tomto konfliktu nic nového. Bohužel není nic nového ani v tom, že po takovém (opět ničím spolehlivě neprokázaném) obvinění následoval agresivní útok Spojených států. Stejně jako v roce 2013, kdy ovšem americké rakety nedoletěly - což bylo pochopitelně hlavním důvodem, proč se o nich západní svět z hlavních mediálních proudů nedověděl… Možná si někdo vzpomene, že to byl tehdy Izrael, kdo na sebe (nakonec) vzal "Černého Petra" a (poněkud opožděně) uvedl, že rakety, které spadly do Středozemního moře patřily jemu... a že si "jen tak" procvičoval se Spojenými státy protiraketovou obranu...

Můžeme se jen dohadovat, proč těch současných 59 Tomahawků “mohlo” své cíle najít. Možná proto, že tentokrát už nebyla ve Středozemním moři kompletní ruská námořní flotila. 

Možná ale je ten důvod mnohem  zásadnější a není vůbec technického charakteru. Rakety, odpálené 6. října roku 2013 totiž nemířily na vojenské letiště... ale na centrum Damašku…