"K Masarykovi čelem, k Zemanovi zády!", velel MiMi davu lidí před tím, než zanechali každý svou stopu nakreslenou křídou na hradčanské zemi vysoko nad Prahou. Co bude příště? Uvidíme. 17. (vlastně 16.) listopad se už blíží…
Docela mě baví, jak zahraniční ("bratrské" zahraniční) agentury dávají důraz na to, že protesty chvilkařů proti prezidentovi a vládě jsou spontánní. Přitom je to úplně stejné, jako za totality, neboť ony chvilkařské protesty jsou organizačně (především finančně) perfektně zajištěné, dopředu naplánované a mainstreamem celoplošně propagované a s velkým zájmem sledované. Za chvíli už ani to plánování nebude nutné, neboť si chvilkaři uzurpovali pro sebe téměř všechny státní svátky a všechna významná výročí - stejně jako to dělali bolševici.
Všichni političtí podporovatelé těchto akcí - jakýsi novodobý "demoblok" (ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a PIRÁTI, spolu s některými angažovanými herci, zpěváky, výtvarníky, sportovci a akademiky) celé léto pilně připravovali (a udržovali) munici, kterou (ve formě několika úderných otázek) vmetl MiMi do tváře Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. (Vlastně... do tváře ne... ale... "jen tak" do hradčanského povětří...)
Jedno ale je i na této prozatím poslední chvilkařské akci přece jen pozitivní. Všichni vypouštějí (anebo píšou) sice hodně jedovatá, ale přece jen pouhá slova - na rozdíl od obdobných "chvilkařů" v jiných zemích. (Doufejme, že se to ani v budoucnosti nezmění…).
Politika
V politice jsou jiná pravidla, nežli v kterékoli jiné lidské činnosti. Pro skutečně velkého politika existuje jen jeden kategorický imperativ a tím je dosažení vytčeného politického cíle. A na naší (dnešní) politické scéně je pouze jen jeden skutečně velký politik a tím je Miloš Zeman. Nepřímým důkazem tohoto faktu není jen jeho oblíbenost (57%) - ale i jeho neoblíbenost. Přesněji řečeno - chování těch, kteří ho neuznávají. Skutečně velkou osobnost můžeme většinou buď podporovat, nebo proti ní bojovat. Málokdo zůstává zcela neutrální. Protože nás ze židle nadzvedává mnohem víc nesouhlas, nežli souhlas a pochopení, tak odpůrci Miloše Zemana svým neustálým nadzvedáváním se, nenechávají nikoho na pochybách o tom, že Miloš Zeman skutečně velkou osobností je. Někdo snad může namítnout, že je to demagogie... že se zvedají správně, ve správný čas a pro správné věci. Nemyslím si. Kdyby tomu tak bylo, vyhrávali by.
Prozatím všechny ty "monstr" procesy (strýček Brady, Novičok, Poche, Staněk, Šmarda…), měly (alespoň podle toho s jakou vervou se jich Zemanovi odpůrci chopili), prezidentovi (už dávno), zlámat vaz. A výsledek? I když je to staříček věkem - stojí dnes pevněji, než všichni jeho odpůrci dohromady.
Senát na něj dokonce vypracoval Návrh ústavní žaloby. Tolik hodin práce, která mohla být věnována užitečným věcem! Tato nenávistná aktivita je důkazem nejenom toho, o čem se již delší dobu mluví - že senát je nám k ničemu - ale nyní je jasné, že dokonce škodí!
Opozice
Miloš Zeman již mnohokrát zopakoval všem poslancům bonmot, že musejí hrát s těmi kartami, které jim voliči rozdali. A jak jejich hra vypadá? Většina hráčů namísto toho, aby se hry vůbec zúčastnila, tak jenom žehrá, jak mizerné karty mají v rukou. Házejí klacky pod nohy vládě a spoluobčany neustále otravují veřejným přepíráním svého spodního vnitrostranického prádla, téměř už v přímých přenosech.
Jen jednou se v novodobých dějinách stalo, že opozice byla konstruktivní a spolupracovala s vládou na řízení státu. Bylo to období Opoziční smlouvy. Namísto toho, aby se následující politici z této doby poučili, tak se naprosto nesmyslně snaží každou jen trochu dobře míněnou vzpomínku na tuto dobu zadupávat do země. I na této smlouvě se spolupodílel Miloš Zeman. Možná právě proto musí být zapomenuta.
Umění možného
Opozice uvedla s vítězoslavným úšklebkem Zemanův názor na článek 68 Ústavy ČR (z roku 1998), se slovy, že Zeman nejmenováním Šmardy popírá sám sebe. Ta situace není sice úplně identická, protože Václav Havel chtěl tehdy provádět "lustrace" navrhovaných členů vlády ještě před jmenováním premiéra.
Ale to nic nemění na tom, že je to přece spíš pochvala, když politik dokáže v naprosto stejné situaci prosadit svůj názor - dokonce v obou protichůdných rolích.
Dnešní prezident
Miloš Zeman je prezident, jenž se do této nejvyšší státní funkce NEdostal na podkladě politických hrátek - ale ze svobodné vůle lidu. Byl zvolen přímou volbou (dokonce dvoukolovou, přičemž v obou kolech zvítězil). Jeho mandát je proto nesrovnatelný s mandátem Václava Havla. Je mnohem vyšší. A jestliže Václav Havel tehdy argumentoval tím, že je za jmenování ministrů odpovědný, tím víc bychom měli rozumět Miloši Zemanovi, když odmítá ve svém prezidentském úřadě zastávat funkci podpisovacího automatu.
Všichni ti, kdo jej slabomyslně obviňují z nedodržování ústavy, by si měli uvědomit, že každý prezidentův důležitý podpis není jen podpisem Miloše Zemana - ale podpisem 57% občanů všech tří zemí Koruny české. Jeho odpovědnost je obrovská - a on je si toho vědom.
Nezměníte na tom nic i kdybyste zaplnili všechna volná prostranství našich velkých měst těmi, kteří by (z oněch zbývajících 43%) byli ochotni s vámi na prezidenta chodit pravidelně plivat...
