Váš článek je bohužel plný nesmyslů. O šestidenní válce jste například napsal, cituji: "Byla to nejenom blesková, ale i proradná válka, během níž Izrael vařil falešné depeše zastírající jeho bleskový postup v Egyptě."

Ano, proradná válka to byla, ale ne ze strany Izraele. Je exaktně doloženo, že arabští spojenci se navzájem informovali a ujišťovali o svých úspěších v boji s Izraelem. V tomto duchu také arabské státy informovaly Sovětský svaz, který se na základě těchto informací domníval, že do úplného zničení Izraele zbývají pouhé hodiny. Egyptská televize například vysílala do celého světa oslavné zprávy o tom, jak hoří Izraelská města. Izraelci, kteří toto vysílání sledovali ve svých obývácích (Izrael v té době ještě vlastní televizní vysílání neměl), se divili, když se o sobě dozvídali, že jejich města hoří. Informace, které uvádíte Vy, jsou tedy zcela zcestné.

A mohu pokračovat. Uvedl jste například citaci izraelského generála Dajana, který údajně řekl: "Místo, kde jsme jednou vybudovali sídliště, nikdy neopustíme."

Touto citací jste chtěl evidentně ilustrovat totalitní postoj Izraele. Jak potom vysvětlíte, že Izrael v roce 2006 – jako vstřícné gesto – zrušil všechny židovské osady v pásmu Gazy, které byly známy jako Guš Katif a židovští obyvatelé v nich žili nejméně sto let. Byla to aglomerace zemědělských podniků s ročním obratem 200 milionů dolarů, což bylo neuvěřitelných 15 % zemědělského exportu Izraele! Izrael se vzdal aktiv ve výši 23 miliard dolarů (!) a vystěhoval přes osm tisíc svých lidí. A nejen to – Izrael se dokonce dohodl s Evropskou unií, že celá oblast bude ve funkčním stavu předána arabským obyvatelům Gazy a bude zajištěn odbyt v Evropě. EU na to věnovala skoro 20 milionů euro. Výsledek? Několik hodin poté, co oblast opustili Izraelci, Palestinci rozmlátili čtyři tisíce skleníků, vypálili synagogy, zničili komunitní centra (knihovny, zdravotní střediska) a oblast doslova vrátili poušti.

Narozdíl od toho, co píšete Vy, jsou tohle fakta.

Dost dobré - nečernobílé - vidění setsakra složitého problému, za mě rozhodně

Opravdu je zajímavé, jak někdo může splácat takovou snůšku nesmyslů.

Autore, můžete mi prosím sdělit z Vašeho pátrání - kolik Arabů žije ve státe Izrael ? Jak se jim tam daří. Až to zjistíte, porovnejte to s počtem Židů, žíjících v Gaze či v jiných okolních arabských státech. A jak se jim daří, jsou-li ještě naživu.

Sám jsem tolerantnější k židovskému národu. Jde o národ od svého vzniku pronásledovaný, opakovaně vyhubený, opakovaně obnovený. Židé se vnímají jako Hospodinem vyvolený národ. Opakované pronásledování vede k frustraci, která národ poznamenává. A protože tam nežiji, snažím se nepřijímat jednoduchá řešení a jednoduché názory...

Bože to je snůška nesmyslů. Proč jsou existují  lidi, které mají touhu se vyjadřovat zasvěceně k něčemu o čem neví vůbec nic. Kdyby si aspoň o té věci přečetli . Jenom pro úplnost. Ženevský výbor OSN ze srpna 1947, navrhl rozdělit území Palestiny na dvě části a to část židovskou a arabskou. Jeruzalém měl zůstat mezinárodním městem. Pro židy to bylo krajně nevýhodné. Dostali úzké a strategicky nevýhodné území a navíc ve svém původním městě si nemohli zřídit vlastní hlavní město. Přes nevýhodnost souhlasili, zoufale potřebovali vlastní stát, pro běžence z Evropy. Arabové  plán odmítli a začala první válka se státem Izrael. Arabské jednotky zablokovaly židům cestu do Jeruzaléma a zastavily přívod vody do města. Jen ozbrojené konvoje dokázaly do města za cenu těžkých ztrát proniknout a přivézt do něj zásoby.kterou začali v roce 1948  Arabové  a také ji prohráli. Dne 05. června 1967 vypukla Šesti dení válka, kdy Jordánské vojsko ostřelovalo část Jeruzaléma, který patřil Izraeli a dobylo budovu OSN . Izraelcům se podařilo útok odrazit a dobýt celý Jeruzalém. Přesto v něm Arabové získali veškerá práva jako Židé.

Dovolím si přidat jeden výrok, který jsem opsal  jedná se  výrok Zahíra Músejna, člena výkonného výboru PLO v rozhovoru poskytnutém holandským novinám Trau, 31. 3. 1977: "Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního 'palestinského národa'. Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem."

Výborný a tuze potřebný článek.