Tehdy to začalo zmlácením studentů… a podvodem, který do dnešních dnů nebyl spolehlivě objasněn. Proč jen se na začátku všech skutečně velkých událostí...
musí stát vždy něco, co jejich čistotu ušpiní a zpochybní důstojnost a věrohodnost, vznášejícím se oparem akce pod cizí vlajkou…?
Mluvím o mrtvém studentovi 2. ročníku matematicko-fyzikální fakulty Martinu Šmídovi, jehož údajnou mrtvolu na pražské dlažbě tehdy mistrně sehrál příslušník STB, agent provokatér, Ludvík Zifčák.
Došlo tím k definitivnímu převážení pomyslných vah osudu… a k vzedmutí obrovské vlny solidarity v celé naší zemi.
Co se dělo dál, to všichni víme… nebo si můžeme zjistit, protože od té doby žijeme ve svobodném státě a můžeme se dostat k dokumentům všeho druhu, ale i všech odstínů pravdy a lži… což obojí je stinnou stránkou svobody slova.
Ve svobodném státě je každému umožněno myslet a vyjadřovat se svobodně. Nikdo není potrestán za to, co by nahlas řekl, takže můžete klidně veřejně urážet třeba i nejvyšší představitele státu… a nestane se vám vůbec nic.
Máme i svobodu shromažďovací. Nemusíte už nadávat pouze jen doma, či v hospodě na rohu, ale hromadně – společně se všemi stejně smýšlejícími…veřejně a beztrestně…
Přináší vám to radost? Tak do toho! Těch příležitostí bude jistě dost a dost, protože třicet let, to už jsou kulatiny hodně požehnané.
Buďte však (i tento rok) velmi opatrní, protože i nad vašimi hlavami se může vznášet onen sotva rozpoznatelný opar… a také novodobý Zifčák muže „kdekoli“ být - dokonale ukrytý…
