Kdo je to Mansoor Maitah?

Být obyvatelem České republiky je výsada. Věřte mi, já o tom něco vím. Vážím si toho, že můžu být už téměř 40 let součástí takové země.

Jistě si mnozí z vás v posledních dnech říkali, kdo vás to žádá o podporu do voleb do Senátu České repubiky?  Proč bychom měli posílat do Senátu někoho, kdo má tak cizokrajné jméno? Pokusím se na tuto otázku odpovědět. Bude to trochu delší text, ale snad se jím prokousáte. :-)

Když jsem ve svém rodném Jordánsku dovršil 18 let, získal jsem možnost studovat v Československu, a ani jednou jsem za těch téměř 40 let nelitoval. Já a Československo, dnes Česká republika, to byla láska na první pohled. Zpočátku jsem ale netušil, že tady budu žít i po skončení studií. Potkal jsem tady ale českou manželku, a když se nám narodily děti, bylo rozhodnuto. Začněme však pěkně popořádku.

Před příchodem do tehdejšího Československa jsem samozřejmě vůbec nevěděl, do čeho jdu. Ale bylo mi jasné, že jestli tady chci mít přátele a být tady jako doma, musím se rychle naučit jazyk a přijmout zdejší kulturu a zvyklosti. Co se týká jazyka, bylo to samozřejmě těžké, ale když se chce, tak to jde. Komunikace je základ utváření mezilidských vztahů. Já jsem přece od této země něco chtěl, nikoli ona ode mě.

Bez znalosti jazyka bych se tady logicky stále cítil jako cizinec. A já se tady opravdu chtěl cítit jako doma a být brán jako jeden ze zdejších lidí. Povídat si s kamarády, proniknout do české mentality, chápat vtipy, historii...Zkrátka a dobře, být prostě v obraze. Všichni kolem mě brzy pochopili, že to myslím vážně a od toho se odvíjelo vše další.

Nedlužím nic žádnému jednotlivci ani organizaci, ale této zemi rozhodně ano. A jsem si toho plně vědom. Československá a později Česká republika mi toho dala opravdu hodně. Rodinu, přátele, vzdělání, zaměstnání a v neposlední řadě pocit, že někam patřím. Ve své mysli a srdci jsem dávno Čech. A to i "papírově". Mám ostatně pouze české občanství a jsem s tím maximálně spokojený. Žádné další nepotřebuji.

Chodím s kamarády do hospody. Jezdím na chatu, kde zahradničím a houbařím. Fandím "našim klukům" ve fotbale i v hokeji. Když nehraje reprezentace, jsem vášnivým fanouškem pražské Slávie. Nedám dopustit na svíčkovou a hlavně na škvarky. Kupodivu se mi zatím daří držet si linii...U té stranické si tím nejsem vždy úplně jistý. :-)

Na Čechy a Češky, na nás všechny, nedám dopustit. Proto mě zlobí, když čtu a slyším v tzv. liberálních médiích a od některých politiků, jací jsou ti Češi xenofobové, nemají rádi cizince, nechtějí pomáhat atd.

Vůbec to tak není a ani nikdy nebylo. Je to přesně naopak. Často si říkám, proč se tito lidé nezeptají mě? Já jsem živoucím důkazem laskavosti a tolerance obyvatel této země. Nikdy jsem se nestal terčem jakýchkoli rasistických urážek nebo diskriminace. Všichni se ke mě chovali přátelsky. Možná proto, že viděli z mé strany snahu a chuť stát se součástí této společnosti.
Češi si zcela správně hájí to svoje. Své tradice, zvyklosti a odkaz svých předků.

Vážím si toho, že můžu být už 40 let součástí takové země.

Platím daně, chodím k volbám, svým dětem jsem dal česká jména a učil jsem je výhradně česky. Nepraktikuji žádné náboženství. Zásadní je pro mě svoboda jednotlivce.

Přednáším vysokoškolským studentům a předávám jim své zkušenosti. Jsem zastupitelem v pražských Modřanech, kde žiji od začátku svého příchodu do této země.

Dne 23.5.2019 mne prezident republiky jmenoval profesorem pro obor ekonomie.

Když jsem byl osloven vedením Trikolóry, jestli bych kandidoval do Senátu, považoval jsem to za vyjádření důvěry. Došel jsem k závěru, že přišel čas přijmout odpovědnost a postavit se k této výzvě čelem.

V první řadě nabízím férový přístup. Nechci slibovat nesplnitelné, nebudu plýtvat prázdnými frázemi, nehodlám vystupovat jako aktivista. Jsem doma v ekonomických tématech a zahraniční politice. Rád bych do Senátu přinesl pohled ekonoma, který je stále v kontaktu s lidmi a zná jejich všední život i problémy. Je to potřeba právě teď, kdy řešíme, jak se vyrovnat s následky koronavirové pandemie.

Protože věřím, že bohatství se získává prací, a ne dotacemi, tak se chci zasadit o to, aby daňový systém byl jednoduchý a přehledný, aby stát nepřekážel podnikatelům, aby státní aparát byl malý a spravedlivý.  Též bych chtěl v rámci svých možností posílit pozici České republiky v Evropské unii. Nesmíme se spokojit s tím, že budeme jen uctivě naslouchat a nebudeme hájit své vlastní zájmy.

Mým přáním je, aby mé děti a vnoučata vyrůstaly v takové zemi, kterou jsem si zamiloval. V zemi, kde se žije důstojně, svobodně a bezpečně. V zemi, kde je zachována její kultura, tradice a odkaz předků. V České republice, která je naším společným domovem.

Děkuji Vám, jestli jste dočetli až na konec mého poněkud delšího a osobnějšího textu. Mějte se pěkně.

Váš
Mansoor Maitah