- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jojo, to máme za sebou taky asi všichni. Mě tenkrát nezapomněli. Nestihla jsem autobus, protože mě tlačily boty a nemohla jsem utíkat. Jo a taky protože jsem brzda. Vydala jsem se domů zarostlým parkem. Naše jsem viděla projíždět kolem, ale oni si mě nevšimli. Kupodivu jsem místo pochvaly taky vyfasovala pěkný sprduňk.
Znám.
Jenže u nás to nedopadlo tak dobře.
Moje jaksi zapomenutá malá dcerka tehdy bezpečně dorazila ze zpěvu dokonce až domů, a to po samostatné kratšícestě pěšmo a dvacetikilometrové jízdě za použití metra avlaku.
Jenže já, zodpovědná to osoba, jsem si na ní sice vzpomněl, ale bylo to až v okamžiku, kdy mi na pracovním stole zazvonil telefon a ve sluchátku se ozvala moje tchýně.Její dotaz zněl poněkud jedovatě, že prý kdeže mám její vnučku, ač ta již stála vedle ní a pyšnila se, jak je šikovná.
Je to již více jak dvacet let, ale dodnes si vzpomínám, že onoho dne jsem opravdu nespěchal při návratu z práce.
místo mě si zase chtěl jednou ze školky odvézt otec jiný dítě..mělo stejnej kabátek jako já
Nemáte to nechávat na poslední chvíli a předvánoční témata připravovat už v dubnu, kdy je zhruba stejná teplota.
Za pár let to asi bude v červnu.