Nejdřív malé vysvětlení. Za svůj delší život jsem se občas dostala do situace, že jsem měla pocit, že mi docházejí slušná slova k vyjádření k dané věci. A tak jsem začala používat „To je takový genitál, genitálie, genitální“. Bylo to řečeno slušně a vystihovalo to, co si myslím.
Omíláme dokola střídavou péči. Zkusila jsem se nad tím zamyslet ze všech stran.
Manželství skončí, vina je vždycky na obou stranách, ale na jedné větší. Tak to prostě je. To nechci rozebírat.
Partneři se rozejdou a zůstanou děti. Oba chtějí děti do své péče, případně do střídavé péče. A už je tu pár podmínek.
Držme se toho, že děti jsou ve věku, kdy chodí do školy. První podmínkou by tedy mělo být, že oba rodiče bydlí v blízkosti této školy.
Další podmínkou by mělo být dodržování téměř stejných pravidel. Takže by nemělo docházet k tomu, že u jednoho z rodičů se chodí spát v osm a u druhého, když dítko chce, že u jednoho se píší úkoly večer u druhého ráno a podobně.
Další podmínkou by měl být zákaz pomlouvání druhého z rodičů a tahání „rozumů“ z dětí. Narušuje to vztahy.
Dejme tomu, že to vše bude dokonale fungovat. Rodiče jsou dva rozumní lidé a dokážou se domluvit.
Všechno funguje do doby, než si jeden z rodičů najde partnera, případně práci v jiném městě a chce se odstěhovat. Střídavá péče je v koncích.
Víte, všechny novely zákona o střídavé péči nebo o výlučné péči jednoho rodiče jsou na nic, když se pak rodiče nedokážou domluvit.
Pokud střídavá péče spočívá v tom, že vždycky rodič, který má dítko zrovna v péči, nasazuje druhému z rodičů „psí“ hlavu a stejně přemýšlí o tom, že jen co najde vhodný způsob, zažádá si o výhradní péči, pokud jeden z rodičů dítě uplácí, ať už výhodami nebo drahými dárky, je střídavá péče k ničemu.
Já bych spíš přivítala zákon o tom, že rozvádějící rodiče by byli povinni absolvovat kurs, který by jim pomohl vyrovnat se s rozvodem a naučil je, komunikovat mezi sebou, tak, aby jejich děti rozvodem netrpěly.
V naší společnosti je zakořeněno, že děti se svěří otci, jen když je matka asociální. Takže ženy se snaží dostat děti do své výhradní péče i proto, aby před okolím nevypadaly jako špatné matky.
Ideální by bylo, kdyby dítě u jednoho z rodičů žilo a s druhým mohlo být v kontaktu podle svého přání. Žádné úřední povolování návštěv, ale zájem dítěte.
Samozřejmě, najdou se psychopatické matky, kterým jsou děti jedno, ale chtějí jen pomstu. Dobrý psycholog dokáže tyto matky diagnostikovat a soud už by pak měl děti ochránit před takovými matkami.
A matky, které vyhrožují, že otci dítě neukážou? Tam je to většinou o tom, že se cítí ublíženě a chtějí se otci pomstít. Důvodů může být spousta, nejčastěji to bývá nevěra otce. Tam by, myslím si, měl nastoupit psycholog a matce pomoci vyrovnat se s danou situací. Tyto ženy v sobě mají většinou panický strach z toho, že je partner opustil, v podvědomí mají uloženo, že to byla jejich vina (bez ohledu na to, jak to bylo ve skutečnosti) a mají v sobě panický strach, že je partner připraví i o dítě. A když zjistí, že je partner navíc před dítětem pomlouvá, je na problém zaděláno.
Podle mě není návrh na prosazování střídavé péče ani geniální ani genitální.
"Chceš být tenhle týden u otce-fajn, není problém, chceš trávit čas s mámou, dobře. Oba Tě milujeme stejně, nepotřebujeme rozhodnutí soudu, kde budeš žít. Dokážeme se domluvit. Přestali jsme být partneři, ale zůstali jsme rodiči." Škoda, že tohle je ještě pořád utopie.
Dokud se rodiče nenaučí spolu komunikovat a dokud nezačnou myslet víc na děti než na sebe, tak jsou všechna rozhodnutí soudu k ničemu.
Myslím si, že by bylo na čase začít s osvětou, s výchovou k zodpovědnému rodičovství a k tomu, že dítě má dva rodiče, kteří mají hájit jeho práva a zájmy, ať už spolu žijí nebo ne.
