7:00 Je sedm hodin ráno. Páneček vstává a zase mě vzbudil. Prý nerad, tss, o tom si myslím svoje. To se může pes uvzdychat, aby vstával potichu. No nic, podařilo se mi znova usnout.
11:00
Á, zívla jsem si a rozhodla se vstát a jít se podívat, co dělá panička.
„Eliška se nám vzbudila a to je teprve jedenáct,“ vítá mě panička.
„Pojď, půjdeme se vyvenčit, pak se napapáš.“
Tak jsme vyrazily s paničkou ven.
No fuj, co to je? Takový slejvák, honem vedle pod stříšku.
Panička tvrdí, že jen mrholí a vysvětluje mi, že vyvenčit se musím. No dobře. Vyběhnu na trávu a honem si ulevím a šup domů. Štěknu za dveřmi bytu, páneček mi otevře a než přijde panička, mám i utřené pacičky a na koberci si utírám záda.
„Aby ses nerozmočila,“ říká mi panička.
Co ona může vědět, jak je nepříjemná voda na srsti?!
„Jsi belgická ovčanda křížená s malamutem, ti milují lítat venku, nevadí jim déšť ani sníh. A Ty jen koukáš, jak být co nejrychleji zpátky doma.“
Panička zase pronesla svou průpovídku. Už na ni nereaguji ani já ani páneček.
Jdu se najíst. Chtěla jsem se napít, ale v misce je voda, která se mi moc nezdá. No nic, dojdu si pro páníčka, aby mi vodu vyměnil.
A můžu spát.
12:30
Co to je? Něco slyším! To cinkají příbory. Tak ale honem.
Vběhla jsem do kuchyně. No fakt se cpou. Ještě, že jsem se vzbudila.
Sednu si ke stolu a upírám své psí oči střídavě na paničku a na pánečka.
Nevydrží a podstrkují mi své jídlo. No dneska to šlo. Panička oželela půlku své porce, páneček o něco méně, ale vlastně jsem měla z nás tří nejvíc.
Teď bude klídeček v obýváku.
Panička pouští Komisaře Rexe a –podle ní vtipně - říká : Eliško, pojď se kouknout, jak se chová ovčák.“ Koukat se jdu, on je konec konců Rex fešák, ale ty věci, co dělá on, ty bych já nedělala. Třeba běhání, no brrr.
14:30
Je odpoledne a páneček se rozhodl, že tentokrát se mnou půjde ven on.
Už neprší a venku je i staford, můj milovaný. Už jednou se mi podařilo páníčkovi zdrhnout a popovídat si s ním. Jen panička pak pánečkovi nadávala, že jde se mnou jednou ven a je z toho sedm štěňat. No ale teď už jsem vykastrovaná, tak snad si můžu s otcem mých štěňat zařádit, uznejte.
Běžela jsem za svým miláčkem a páníček cválal za mnou. Teda řeknu Vám, že moc mu to běhání nejde. Páneček se ke mně začal blížit a křičel, že neumím poslechnout. No mám já to zapotřebí? Uraženě jsem pohodila hlavou a utíkala domů, postěžovat si paničce.
Panička mi otevřela a povzdechla si, že jsem zase ztratila páníčka.
Ten přiběhl dost dlouho po mně a ječel, že jsem mu utekla a že jsem šla sama přes silnici. Panička si poslechla, co se stalo a pak páníčkovi řekla, že je normální, že jsem se urazila a šla jsem domů, když na mě křičel. Ona že by to řešila stejně.
No to byl nervák. Musím se jít vyspat.
19:30
Tak mám za sebou večeři i večerní venčení a šla bych spát.
Je 21:30, to už má správný pes spát. No jo, jenže není otevřeno do ložnice.
Musím jít dloubnout do páníčka i paničky. Konečně jim došlo, že mi musí jít otevřít.
Paráda, konečně ležím a usínám.
22:00
Páníčci mě vzbudili, když si šli lehnout, normálně rozsvítili lampičku!!!
Podrážděně jsem zavrčela. Super - pochopili a zhasli.
Co se to zase děje??? No nazdar, páneček má nějaké divné choutky. Při tom se nedá spát.
Nakráčím k hlavě postele a vzdychám, aby pochopili, že mě budí.
Páneček mě chce vystrčit z ložnice, ale panička ho upozorňuje, že bych za dveřmi kňourala, takže se buď musí přesunout ONI do obýváku nebo zapomenout na to, co chtěli dělat a spát.
„Jestli chce Tvoje máma vnoučata, tak nám musí pohlídat Elišku,“ vrčí páneček.
No to by šlo. U paničky mámy mám kamarády a do ložnice otevřeno celý den.
22:30
Tak v ložnici je ticho, usínám a nechávám si zdát o návštěvě u mých psích kamarádů a jejich paničky.
Dobrou noc.
