Můj prostřední syn dělá čest mužskému pokolení. Určitě v tom, že když mu něco je, tak všechny vtipy o mužském umírání na „rýmičku“, jsou slabým odvarem toho, co prožívá můj syn.
S mým postojem k lékům to, bohužel, nejde moc dohromady.
Takže v okamžiku, kdy synek hledá kapky na kašel, tak najde jedny a ještě vyndané z krabičky, návod si pak musí hledat na internetu.
Když mi synek s děsem v očích oznamoval, že docházejí kapky na kašel a on má něco mezi astmatickými záchvaty, zápalem plic a černým kašlem, zastyděla jsem se. Co jsem to za matku, když si nevšimnu, že můj syn kašle??? A protože ve mně zahryzalo svědomí, zapomněla jsem, jak synek prožívá nemoci a začala se vyptávat.
Syn pochopil, že mám výčitky svědomí, protože jsem zanedbala jeho zdravotní stav a byl tak hodný, že byl ochoten mi vylíčit, jak strašně je mu špatně.
Dozvěděla jsem se, že den předtím si odkašlal dvakrát a daný den už jednou. No uznejte, takový kašel si zaslouží nejvyšší opatrnost a léčbu.......
Ještě štěstí, že jsou moje děti celkem přesvědčené, že bylinky pomáhají a pijí čaje na chřipku, na kašel, na játra a podobně.
A tak i Váňa je ochoten se prolévat heřmánkem, šípkem, lipovým květem a čímkoliv léčebným od TEEKANNE.
Nedávno syn objevil, že máme doma ortézu na zápěstí. Zajásal a upevnil si ji na ruku. Když ho dcera upozornila, že je to na druhou ruku, ujistil ji, že to nevadí, že ho bolí i druhé zápěstí a ortézu bleskurychle přemístil.
Nedávno mu (ne)šlo o život. Při tělocviku ho spolužák náhodou udeřil hokejkou do nehtu na palci u ruky. Nehet zčernal a syn byl přesvědčen, že se blíží jeho konec.
Trval na mazání prstu mastičkou na modřiny. Opět se ujistil, že jako ošetřovatelka jsem k ničemu. Palec jsem mu obvázala sice dobře, ale nešetrně.
A pak pochopil, že díky mně je ohrožen na životě. Začal něco zuřivě hledat mezi léky. Když jsem se ho zvědavě zeptala, co hledá, řekl mi, že lék na ředění krve, aby mu ta modřina zmizela, začala jsem se nekontrolovatelně smát.
No uznejte, chová se takhle matka, když jde synovi o život?
Syn je vůbec nepochopený.
Jeho kamarádka – opravdu jenom kamarádka – onemocněla mononukleózou. Moje argumenty, že synek mononukleózu prodělal, takže znova ji nedostane, na něj nezabíraly.
Vysvětlil mi, že ho bolí játra, nasadil jaterní dietu a začal trvat na návštěvě lékařky.Po čtyřech dnech jsem to vzdala a šla jsem s ním k lékařce. Dětská lékařka je už na Váňu zvyklá, ale tentokrát to nezvládla s vážnou tváří a rozesmála se.
Dámy, také Vám to něco připomíná? Ano, máme to doma všechny. Některé v podobě dětí, jiné v podobě partnerů a některé zvlášť „šťastné“ v podobě dětí i partnerů.
To „silné“ mužské pokolení dbá na zdraví a dobrou náladu „slabého“ ženského pokolení, tím jak „umírá“ na „smrtelné“ choroby typu rýma a kašel.
Tak si přejme, ať naši pánové nám nikdy neonemocní ničím skutečně vážným.
