Určitě znáte, co následuje, když se zklamete v lásce. Přijde vztek, prohlášení o tom, že už v životě nic takového nechcete zažít, že si vystačíte a než tohle, tak radši budete sami. A dokonce je Vám samotným i fajn. Každému to vydrží jinak dlouho, ale konec je vždycky stejný.
Najednou je tu NĚKDO a Váš mozek zamkne místnost s nápisem „Láska je nesmysla ubližuje“. A je celkem jedno, kolik Vám je.
/Pro mladičkou generaci – fakt to „gumuje“ mozek i generaci, o které si VY myslíte, že by už měla trénovat na rakev :-)./
Zapomenete na všechno, čím jste si zdůvodňovali, proč už do TOHO nikdy nepůjdete.
Jste zamilovaní, děláte hlouposti, zapomínáte na věk, na důstojnost. Vy starší i na nemoci.
Je to chemie, podvědomá touha nebýt sám, potřeba organismu zaplavit mozek a celé tělo štěstím? Kdo ví?
Vědci zkoumají, psychologové vedou dlouhé debaty a stejně je to k ničemu.
Láska si k nám vždycky najde cestu. A já myslím, že je to fajn.
V mládí se učíme milovat a po každém zklamání si říkáme: „Příště budeme chytřejší.“ Čteme moudré knihy a odhalujeme, kde jsme udělali chybu a víme, že tyhle chyby už NIKDY dělat nebudeme.
Pochopitelně to platí přesně do okamžiku, než se znova zamilujeme.
Jak se zamilujeme, nevíme nic. Je nám k ničemu vzdělání, zkušenosti a rady dobrých přátel nevnímáme. Možná nám někde v podvědomí občas blikne varovné světýlko s nápisem POZOR, ale ani to nevnímáme.
Možná to dopadne dobře, možná ne. Ale každý vztah nám něco dobrého dá. I kdyby to bylo jen pár krásných chvil.
A tak milujme.
Nenechme si do ničeho mluvit, nenechme si říkat, jak se máme měnit, aby nás někdo miloval. Když nás někdo bude milovat, tak to bude právě proto, že jsme takoví, jací jsme.
Láska je jediná věc, do které se člověk může vrhnout po hlavě kdykoliv a kdekoliv, čeká tam, kde by jsme to nečekali, často s někým, s kým by jsme to nečekali a kupodivu často i s někým, koho známe už dlouho, ale nenapadlo nás, že právě to je ten pravý – pravá.
/P.S. Platí pouze pro volné, jinak za naši lásku budou platit jiní/
