Nevím jak u vás, ale já potřebovala na ujištění sama sebe skoro tři roky, než jsem předhodila manželovi, že by bylo fajn, adoptovat dítě. Můj muž není prototyp příkladného otce, který by bez dětí zahynul a tak nejdřív vypadal, že se docela nechlapsky rozpláče.
Zázraky z cizího břicha I. - Jak jsme do toho šli
Abych to přiblížila - zrovna totiž nastala doba, kdy se nám z domu podařilo vykopnout poslední zletilé dítě, taky bylo pěkně, to se dobře jezdí na motorce a vůbec, doma byl klid, ponožky a trenky v plném počtu a ... prostě Pejsek ( tak se mému muži říká), si to užíval. Jeho mlžný pohled mi připomněl dobu, kdy se z jeho skříně ozývalo naříkavé: "Zase mi tu nechali jenom ponožky od vietnamců!!! " Mám sice pochopení pro jeho ztráty, ale já chtěla děťátko malé, bezbranné holátko, které jenom čeká na naši náruč. Ano, i takhle mega naivní může být představa o drobečkovi z DD. A tak jsme o tom mluvili. Mluvili. Mluvili a mluvili. Až Pes řekl: "Jasně, bereme šestnáctku, blondýnku a sirotka ".
Zvítězila jsem. Hurá! Pejsek si se mnou adoptuje skřítka. Protože jsem holka činu, tenkrát ještě neubitá úředním šimlem, vyřídila jsem papíry rychlostí blesku. Trochu mi vrtal hlavou Pejskův trestní rejstřík, který pravil, že za komunistů byla vojna tak zlá, že Pes utekl a když ho chytli, byl z něj zběh a za to byl tenkrát kriminál. No, 25let starý trest problém nebyl, ale adopce ano. Doporučili nám pěstounskou péči. Neměli jsme velké nároky, hlavně, abychom se dočkali, než zestárnem a umřem. A opravdu, netrvalo dlouho a pozvali nás do matičky Prahy na psychotesty. Jasně, že jsem dopředu zjišťovala, jak to probíhá, co máme čekat. Budeme kreslit? Vyplňovat na PC? Sakra, co vlastně uvedeme za důvod? Pes malovat neumí ( jednou našim dětem nakreslil husu se čtyřma nohama! ), práce na počítači je taky sci-fi, no to dopadneme... A vzhůru do velkoměsta. Abych to Pejskovi trochu zpříjemnila, zavřela jsem oči nad jeho novým tričkem s Nirvanou ( Kurta Cobaina má rád ) a neprudila jsem. Až v Praze jsem přišla na to, že prohlídka jeho zevnějšku by byla na místě, protože si nevzal zuby a místo kapesníku měl roli toaleťáku narvanou v bundě (měl fakt velkou rýmu). A šli jsme se představit paní psycholožce. Byla výborná, trošku trhlá, jako každá psychouška a my se cítili jako ve škole, Pes jako na vojně - zase by nejradši utek'. A tak začalo naše prověřování, zda jsme vhodní státi se pěstounskou rodinou....
