Pěstounské lázně nejsou na poukaz.

Jsme pěstouni.Jsme pěstouni, protože máme rádi děti.Každý, kdo se stal pěstounem a tuhle káru táhne nějaký čas, začne se poohlížet i po jiných, stejně potrefených rodinách. Ač se to zdá nemožné, v sousedství ani blízkém okolí je většinou nenajdete. Mnohdy za nimi musíte vyrazit desítky i stovky kilometrů, Tak řídká je síť pěstounských rodin v Čechách.

Tak jako se sdružují fanoušci fotbalu, filatelisti, zahrádkáři, důchodci nebo maminky na mateřské, tak i pěstouni potřebují občas zajít mezi svoje lidi. Ta potřeba je akutní a hlavně opodstatněná.
On takový filatelista může být i zahrádkář a důchodce klidně pojede fandit na Spartu, ale pěstoun...
pěstoun je pěstoun a nikam jinam se svou smečkou nepatří.
Mnoho se již napsalo o tom, jak jiné děti z ústavů jsou, jak jim trvá léta, než načichnou rodinou a jak těžce nasávají normálnost života.
A to je ten důvod. Důvod pro schůzky, rande, setkání...
Nic jiného v tom nehledejte.
Proto se pěstouni druží s pěstouny. Nevyčítají si navzájem to co se zrovna nepovedlo. Nehroutí se, když si do jejich božihodového ručníku utře ruce celá tlupa dětí a sice řeší zubní kartáček, který použilo kdejaké dítě jen proto, že byl po ruce, ale není to nic moc platné.
 Nevěříte?
Tak to děláte chybu!
 Už dávno sebou vozíme více kusů pro podobné případy.
Máme stejné trable a problémy, podobné děti a naše rodiny pěstounské se podobají barevnému mixu lentilek na narozeninovém dortu.
Vyměňujeme si zkušenosti, novinky, které jsme na ty své dárečky ještě nevyzkoušely, poklábosíme o tom, kdo má doma kolik trezorů, u koho byli letos policajti. Další se dmou pýchou, že zvládli střední školu a jde se na vysokou.
Málokdy je to horší než vloni a každý bodík se počítá k dobru.
I naše děti si mají co říct. A když dojde na šarvátky, vždy se najde někdo, kdo tu bandu usměrní. Nikdo nezkoumá komu hříšník patří, alespoň v těchto chvílích se jedná o děti společné, z jedné velké pěstounské tlupy.
Začali jsme se scházet v úzkém kruhu a jak se dýchánky rozkřikly, zájem o setkávání bez psychologů a podpůrných organizací, bez odborníků a očka velké sestry (sociálky), je veliký.
Potřebujeme vypnout, podrbat chlapy, kteří jen spravují rozbitá kola, ukopnuté rohy zdí, rozlámané židle...ti taky potřebují slyšet od jiného táty, že to doma mají stejně.
Proto jsme.
Proto jsme založili občanské sdružení, které jsme pojmenovali " Pěstouni-pěstounům."
Což v překladu znamená "sami-sobě", neboť jak víme, co si neuděláš sám, to nemáš.
Abychom se mohli vídat, aby mohl přijet kdokoli chce, protože to je víc než rodinné terapie.
Jedná se o takové Pěstounské lázně, kde jsou procedury poněkud netradiční, přesto veledůležité.
Nabízíme:
-duševní zábaly
Spočívají v umění radovat se z maličkostí. I z věcí, které příliš radostné nejsou, ale z bídy se uchýlíme i k nim, neboť víme, že vždy může být ještě hůř a že vskutku radostných chvilek je žalostný nedostatek.
-terapii zkušeností
Pro začátečníky máme manuál v podobě "Pěstounského trenažéru", který s předstihem pomůže připravit nováčky na situace vyžadující obezřetnost, pevné nervy a hlavně být vždy o krok vpředu. To je třeba mít na paměti především!
-pěstounský těsnopis
Dovednost zvládnout vše rychlostí světla a pokud možno ještě rychleji, protože to co platí teď, za minutu už platit nemusí. Jez, dokud máš co! Obuj se, dokud máš do čeho! Mluv, dokud tě někdo poslouchá! Sp,i dokud tě nechají!
-mezipěstounské šoky
 Když už dojde ke kolizi a Bůh nás před ní ochraňuj, je třeba, aby byl jedinec vytrénovaný a příchozí šok ho příliš neparalyzoval, což by mohlo mít fatální následky. Docílit toho lze pouze pečlivým tréningem. Kde jinde, než mezi svými?
-relaxační techniky
Na záchodě, s rukama v kýblu, při vaření...a všude jinde, kde je to jen trochu možné, protože co není šok, to je relax. Relaxujeme za pochodu v každé volné minutě. I to je umění.
-doplňková sportovní cvičení
S taškou v jedné a třemi dětmi v druhé ruce. Pěstoun musí být silný nejen na duchu, ale i na těle. Jedině tak je schopný všechno zvládnou a večer neklesnout vyčerpáním k zemi, protože je čas na žehlení, zašívání, pletení ponožek a hledání čistého kapesníku.
Dále doporučujeme:
-nácvik periferního vidění, protože pěstounská matka musí vidět i za dva rohy
-posilování dna pánevního, protože na WC stále někdo sedí
-otužování, žádný bojler nemá totiž dostatečnou kapacitu
-znakovou řeč, pro případ že selžou hlasivky
-překážkový běh v obtížném terénu, podobnému zahradě plné neuklizených hraček
samostatnou kapitolou Pěstounských lázní je:
Jak chytit nervy na pochodu aneb kdo je chytí- toho jsou, pochodujte s nimi
Pěstounská setkání (Pěstounské lázně), jsou přínosná všem a každý si odnáší minimálně pocit, že na to není sám.
Rodí se nová přátelství, protože přátelé z dřívějška odpadávají jako vosy z hroznu.
Nevadí.
Naše občanské sdružení poskytne útočiště, útěchu a pomoc příteli v nouzi...
"Sami-sobě" znamená, že i Pěstounské lázně si hradíme z vlastních zdrojů.
Tyhle lázně na poukaz nejsou, nadační fondy na ně nepřispívají a z uzavřených dohod je nikdo nehradí.
Jsme v tom sami!
Pěstouni pěstounům
Pobyt, stravu, děti i manžela si financuje každý sám. My, bezplatně, poskytujeme vše ostatní:
Proto se nescházíme v hvězdných apartmánech, ale na horské chalupě.
Nekonzumujeme drahé obědy, které uvařil někdo jiný, ale sami se prostřídáme na jejich přípravě.
Nehrozí tedy, že bychom během pobytu vyšli ze cviku domácích dovedností.
Pěstounské lázně
Trenažer pro novicky i ostřílené pěstouny
Mluvíme i posloucháme
V záloze máme srandu, příběhy i nápady
Rádi budeme pořádat setkání dál...
Rádi bychom Pěstounské lázně využívali k relaxaci pěstounských rodin z blízka i z daleka.
Rádi vás i vaší bandu uvidíme.