Úvodník do světa pěstounského, neprobádaného, nepředvídatelného. Sonda do nitra pěstouňátka i hrudi pěstounovy.
Na tuto otázku se dá odpovědět pouze jedním způsobem. Pěstouni jsou lidé, kteří, aniž si to uvědomují, mají rodičovské pudy nastaveny trochu jinak než ostatní. Pokud budeme hovořit o skutečně dobrých pěstounech, dojdeme k závěru, že se jedná o jakýsi vzácný dar nebo talent, který není dopřán každému. Je to zvláštní schopnost dokázat přijmout za své dítě, které se nám nenarodilo. Jistě. Mateřský pud je něčím zcela přirozeným. Pomáhá nám po celé generace milovat a chránit svá mláďata. Mnohdy i za cenu vlastního sebeobětování nasloucháme hlasu krve a jsme připraveni podstoupit téměř cokoliv, jen aby ten život, který vzešel z nás, našel své místo na slunci.
Je tomu tak ale v případě, kdy hlas krve mlčí? Kolik opravdu skvělých a obětavých rodičů, kteří doprovodili své vlastní ratolesti na práh dospělosti, najde odvahu a nebo touhu přijmout do svého hnízda kukaččí mládě? Nejedná se o armádu pěstounů, ale o docela malou hrstku odvážlivců. Pěstouni jsou prostě jiní. Kdyby tomu tak nebylo, vyrůstalo by v téměř každé rodině alespoň jedno dítě z DD. Tak už to je v životě zařízené.
Kromě rozhodnutí je třeba i dostatek zvláštního citu, talentu a především lásky k hudbě, aby se z člověka mohl stát hudební virtuóz. Jen tak z jeho hudebního nástroje budou linout krásné tóny, které se zaryjí posluchačům do podvědomí. Stejně tak musí talent a cit vést tahy štětce dobrého malíře, aby jeho dílo bylo opravdu podařené. Co by bylo rozhodnutí bez citu pro hudbu a umění?
U pěstounů to není jiné. Aby byl člověk schopen dostát svého rozhodnutí a dítě, které přijal, dokázal milovat navzdory všem problémům, musí mít zvláštní cit. Můžeme ho nazvat mateřským pudem, který překročil rámec normálu. Obvykle nás pronásleduje celý život. Jenom rozhodnutí tady nestačí. Tak jako umělecký malíř vnímá kolem sebe vše, co by se dalo zaznamenat na plátno, tak jako hudebnímu skladateli neunikne ani jediný tón, který by stál za zaznamenání, tak někteří lidé nemohou zůstat lhostejní k osudům opuštěných dětí. A tito lidé zpravidla bývají dobrými pěstouny. Celý jejich život se točí kolem dětí. Aniž si to uvědomují, plní jakési zvláštní poslání, které jim bylo dáno do vínku stejně jako někomu jinému nadání k hudbě, tanci nebo uměleckému tvoření. Vlaďka
