Zrovna se ozval mobil: " Ahoj, tady Tonda, je tam někde Toníček? " Počkej, řekni mi nejdřív, jak se má, co škola a tak...
Ano, řeč je o tatínkovi " našeho " synka, kterého máme v pěstounské péči. Máme čtyři děti v pěstounce, ale on jediný se o svého syna zajímá. Toník žil vždyky jenom s tátou. Byli jak Pat a Mat, Lady a Tramp, Pat a Patašon....velkej a malej. Táta Tonda se staral jak moh', ale moc to nešlo. Bydleli u známých, na ubytovnách, v chatové kolonii.
Velkej Tonda neměl práci a tak kolotoč : bez bytu - bez práce - bez peněz, mohl začít. Sbírali spolu železo, sem tam něco ukradli, jedli z popelnic, taky kamarádi ubývali a ze známých zbyli jenom ty " podivné existence", u kterých jsou policajti jako doma. Tam taky jednou objevili malého Toníčka.
První setkání v děcáku: " Dobrý den, tyhle kalhoty mi koupil můj TÁTA!"
První návštěva u nás: " Můj TÁTA je nejlepší, největší, koupil mi kolo, jezdili jsme na slonovi, letěli do vesmíru.... s MÝM TÁTOU. "
Když došlo na soudní stání, tak táta Tonda s pěstounskou péčí nesouhlasil. Navštěvoval Toníka v děcáku a měl strach, že takhle ho ztratí. Po prvním soudním odkladu jsme Tondu pozvali na kafe. Mluvili jsme o všem: o tom, co může Toníčkovi nabídnout, kde bude bydlet, že děcák není dobrý místo pro život a taky o tom, že kdykoli zavolá nebo přijede, tak Toníčka nezapřeme. Bude pořád jeho syn.
Viděla jsem v jeho očích lásku. Čistou, nesobeckou, které já bych asi nikdy nebyla schopná.
Táta Tonda dal souhlas s pěstounskou péčí svého syna, aby se měl dobře, aby měl to, co on mu nemůže dát.
Je to už tři roky, co je Toník u nás. Má mámu, tátu, tátu Tondu, sourozence.... S tátou jsou ve styku po telefonu i občas přijede. Setkání je to vždy mohutné, dojemné a láskyplné.
Loňské vánoce táta Tonda, jako pokaždé, volal: " Tak krásný svátky, přijedu v březnu, až budu brát něco za sociálky. Jo, a chtěl jsem ti říct, jsem rád, že je Toníček u vás, ty si totiž jeho máma, víš ? "
Stála jsem a tekly mi slzy.
DEN OTCŮ - DEN TÁTY TONDY, protože být tátou sakramentsky těžký.
