Údiv nad prenatálním vývojem libereckých párků, dvou Plzniček a hroudy tvrdého sýra.....
Nedávno jsem se dívala na dokument o dvou chlápkách, kde počali a jeden z nich přivedl dítě na svět. Panenko skákavá! Vždyť to tak vůbec nebylo, jeden byl fyziologicky ženou a mužem se stát chtěl(a). Za moc to tedy nestálo a Amíci z toho dělaj vědu, protože u nás ve vsi, paní Brandová Emilka, nosí knírek přírodní, a kdyby hupla do džínsů a kostkované košile a na hlavu si posadila stetsona, tak je cowboy jak vystřiženej. To mě přivedlo k volné asociaci s mým chotěm.
Ne, že by se vydával za ženu nebo se jí chtěl probůh stát, ale jak tak sleduju jeho postavu z profilu - k porodu nemá daleko. Pane, vypadá to na dvojčátka! A co myslíte? Máme je. A nejen dvojčátka, ale i jejich mladší sestřičku. A ještě kluka jako buka. A to nemluvím o těch ze mne narozených. To se nám táta zapotil.
Vždycky, když ho vidím v noční košili, jak hrne to své bříško před sebou, jak si na něm zakládá ruce, hladí ho a opatrně souká do bundy o dvě čísla menší, říkám si, že tenhle chlap je pašák. Porodil se mnou devět dětí. Vypadá dobře, cítí se fajn a nemá ani strie.
To můj pán a vládce rodí dvoubarevné děti a nechá si, do zbytků svých vlasů, namotat od holčiček gumičky a sponky. To jeho tvrdá ruka maže miliony housek k večeři a učí děti spravit kolo.
Chlap v jináči netrpí náladami těhotných žen ani otoky nohou. Chlap v jináči sice při oblékání ponožek heká a heká, než jeho prsty zachytí, vlez do fusekle a potom otočkou na špičce dokončí operaci. Chlápek těhulka sice nevypadá jako Bruce Willis, ale za to já jsem jeho současnou i bývalou Demi Moore.
Tímto se omluvuju paní Emilce Brandové, že jsem zapomněla v jejím popisu na nožku číslo 43 a taky žádám o laskavost mého setrvale těhotného muže: "Prosím, až tě mateřské chutě dovedou zase ve dvě ráno do lednice, tak nesežer všechny ty naložený sýry jako minule, dík"
Ať jsme těhotní jeden nebo druhý, ať je to moje břicho nebo jeho, jedno je jisté - nikdy bychom si to nenechali vzít!
Madla
