Nový článek Kuřimská kauza - moje deja vu?

Někdy se mi zdá, že se mi to v tomto případě opravdu jenom zdá. Asi před deseti lety, když jsem učila na  jednom brněnském gymnáziu, zažila jsem v naší Oktávě velmi podobný příběh.

Zcela normální dívka začala počátkem Oktávy velmi chřadnout, a to doslova. Zhubla, chodila o berlích, spolužáci ji museli podpírat, byla neuvěřitelně vychrtlá, sotva šla. Studenti mi sdělovali, že trpí těžkou formou leukémie, léčí se v Motole, ale její matka o tom neví, protože dcera ji nechce informovat. Matka je totiž též velmi nemocná (se srdcem).  Kamarádky na ni čekávaly každý den u Masarykova onokologického ústavu, kam chodila denně na kapačky (ráno před školou). V zádech měla zavedenou stabilní jehlu, kam ty injekce dostávala. K maturitě se dostala, všichni učitelé i studenti to brali jako poslední podporu, kterou jí škola poskytuje, neboť bylo zřejmé že podzimu nedočká. Po maturitě, tedy spíše v září, bylo ale vše jinak. Dívka odjela studovat do Prahy  a objevily se šokující zprávy. Leukémii neměla, na Masarykově onkologickém ústavu neměla kartu ani trubičku v zádech, do Motola nejezdila a neznali ji tam, nevěděla o tom ani její ošetřující lékařka v Brně (ta to všechno zjišťovala). Podle posledních zpráv v Praze vesele vystudovala a byla úplně (někteří říkali, že až moc) zdravá.
Tak si říkám, patřila též k sektě pana Škrly, nebo je to jen náhoda či příběh psychicky narušené dívky?