Kde všichni jsou ?

Tak nám zlikvidovali všechny naše symboly vánoc. Máme je ještě vůbec slavit? Má to pro naši zkomerciovanou společnost ještě nějaký hlubší význam - kromě kapra, devatera cukroví, gruntování a co nedražších dárků pro ty, kterých si po celý zbylý rok nevšímáme ?

U svatého Mikuláše se to podařilo až napodruhé. Vznešeného světce, který pomáhal chudým, nahradil nejdříve Děda Mráz. Pocházel ze severu, od ruských komunistů, ale i když byl sovětský a vnucený, přece jen je mi sympatičtější než jeho nynější náhrada. Měl totiž svou důstojnost. Mírně zkalený tatík s pytlem a s velkým břichem mne naopak přivádí do  nepopsatelného psychického stavu, hlavně ve spojení s Coca-Colou nebo se saněmi, taženými soby. Už to není dokonce ani svatý Mikuláš, z něhož se nějakou nepředstavitelnou mutací vyvinul. Nejmenuje se svatý, ale Santa a nenese jméno Mikuláš, ale jeho slangovou formu Klaus. A není jeden, (častěji) se združuje s mnoha ostatními Santy. A letos jsem uviděla pohlednici, ze které jsem pochopila, že už není ani Ježíšek. Toho jsem si totiž vždy  představovala jako miminko, které leží v jesličkách a nosí, někdy s andělem, stromečky a dárky. Na zhlédnutém vánočním blahopřání byl zobrazen jakýsi malý bezpohlavní tvor (spíše asi holčička) s delšími vlásky a s pytlem, jak letí vzduchem na obláčku. Asi nová moderní představa šíleného kreslíře.
Ale co koledy? Nebudou děti zmatené? Jakápak Tichá noc nebo Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny?  Jaké noviny? Mladou Frontu? A kdo by tam v jeslích ležel? Snad ne Santa? A jaké narodil se -- on přece žije pořád, jen trochu dál na severu. Za pár let proto nebudou ani Betlémy. Nahradí je legácké modely skutečného obydlí Santa Klause v přesně zmenšených poměrech nebo něčeho podobně roztomilého - třeba stájí sobů.
A tak jako z našich krajin odchází kouzlo zasněžených Vánoc (globální oteplování), odchází i poslední symboly starých časů (komerce, snaha být in?). Jen se ptám, proč potom Vánoce vůbec slavit? Máme ještě nějaký důvod k oslavám? Takové ty plky o rodiných sešlostech, šťastných očích dětí, popř.staroušků, neberu vážně. To vše se může odehrávat kdykoliv jindy, třeba až v únoru, kdy je pro kýčovitou romantiku větší pravděpodobnost sněhové nadílky. Anebo v létě - jako v Australii. Ale v každém případě prosím bez zpotvořených vánočních představ.