No, tak nejsem IN. A co?

 Asi to je otřepané téma, ale přesto stále aktuální. A přiznám se, že zavedení řeči na toto téma ve mně vždy vyvolává úsměv.

Nesleduji tisk. Maximum je ranní Metro a tak 10x za půlrok některé z novin. Časopisy si kupuji spíše vyjímečně. Většinou v případech jako je ukrácení chvil v čekárnách lékařů(což je vyjímečné) a nebo v kavárně, kam jsem dorazila, jako vždy, dříve než kamarádka.

Jednou až dvakrát týdně se dostanu ráno na net(vnímavější pochopili, že se jedná o víkend) a projedu, co je nového. Bohužel většinou nic, co by stálo za vzrušení.

Nesleduji televizi. Při politických rozpravách mě začně pálit žáha, TV noviny jsou v době kdy nestíhám a večerní pořady v době, kdy mám už půlnoc.

A už vůbec nesleduji ČT2. Skandální a tristní, že?

Těch úžasných a naučných pořadů, které tam vysílají!!! A já se o všechny zcela vědomě připravuji!

Jenže …...Zkuste třeba žehlit u úžasného dokumetu o pavoucích. Zodpovědně mohu říci, že to nejde. Nejste-li arachnofobik, připálíte žehličkou cokoliv, fascinovaně pořadem zaujati. A jestliže jste, no tak buď strnete v hrůze a opakuje se předchozí varianta, nebo vás přestane zajímat účet od elektráren, necháte žehličku žehličkou a utečete do jiné místnosti(v případě, že jí disponujete), protože roztřesenými prsty nebudete schopni přepnout na jiný kanál.O politických pořadech nemluvě.Tam buď v rozčilení hodíte žehličkou po televizi a nebo vás to uspí(hlavně v případě, že se rozhodnete svou nespavost řešit žehlením u interpelací z poslanecké sněmovny).

Nedávno jsem se stala nechtěným svědkem rozhovoru dvou v MHD. Rozhovor vypadal jako karetní hry při nichž se vynášejí trumfy. Spočíval v tom, kdo viděl více pořadů na ČT2. Nemohu hodnotit vítěze ze zřejmých důvodů. Scénka mi časem vyšuměla, ale včera jsen si na ni vzpomněla, když mi kamarádka vyprávěla o svém rande. Trumfovali se, kdo viděl který pořad na ČT2.

V souvislosti s tím mi vytanula na mysli vzpomínka na vyprávění známé, která pracovala coby rahabilitační sestra v Léčebně dlouhodobě nemocných v letech , kdy soukromé televize zachvátila vlna telenovel. Babičky a dědečkové, kteří celý den nemohli ani vstát a dojít si na WC, v době, kdy jejich oblíbený seriál začínal, (ať to byla Esmeralda – ano, přesně ta na kterou vznikaly vtipy typu:“Je to zelené a naráží to do zdi“a nebo Divoký Anděl)odhazovali hole, berle a snažili se,seč jim síly stačily zaujmout nejvýhodnější místo před televizorem.

Ale proč to vlastně píši. neopovrhuji těmi, kdo se zájmem tyto naučné příběhy sledují! jen prostě nejsem IN. Politika se mě týká okrajově, ČT2 nesleduji, z časopisů jsem schopná přečíst tak dva(a není to Glanc ani Story) a TV mi slouží jako kulisa pro zvládnutí nepříjemných domácích praceí.

A ponaučení? Na rande půjdu s chlapem co miluje žehlení, nebo má sušičku.

Anebo zvládne fakt, že prostě nejsen IN.