Akademici chtějí zachovat status quo, nevypustí si sami rybník. Své státní tituly (doc., prof.) získané na své veřejné VŠ úspěšně zpeněží jako garanti a (ne)přednášející na soukromých VŠ, které nemají jinou možnost než je více nebo méně fiktivně zaměstnávat za tržní plat.

To máte těžký, když dnes spousta lidí kouká na to jaký máte "papír" a ne jaké máte znalosti a schopnosti. Tituly často slouží jako štíty zakrývající nedostatečné sebevědomí a mizerné znalosti a dovednosti.

V žádné soukromé firmě není nejdůležitější titul. Je to jen příslib na možnost získání dobrého pracovníka. Nejdůležitější jsou skutečné znalosti a ochota pracovat. Jiné je to na státních úřadech.

Za bolševika měla každá VŠ směrné číslo, kolik může mít profesorů. Dnes máme VŠ jako fekálií na suché toaletě, zejména těch soukromých a hlavním účelem těchto škol je vyrábět budoucí nezaměstnané. Proč tedy neponechat počet státních VŠ jako byl za bolševika a pokud na nich zůstanou vysoké nároky na studenty, bude počet míst na těchto VŠ dostačující. Soukromé VŠ by měly mít hrazeny plně ze školného a nikoliv jakékoliv státní dotace. Na soukromé škole, pokud nebude mít státní akreditaci, profesorů není třeba. Na těch státních či akreditovaných  by měl být počet profesorů plánován (na soukromých pouze minimální, na státních zase maximální počet). Na profesory by měly být kladeny vysoké odborné nároky, pedagogická, vědecká i odborná praxe, ale i morální kredit. Pan "Profesor" musí být někdo a ne nějakej hejhula. Pokud by jich bylo jmenováno třeba 50 za 5 let, tak proč z toho neudělat slavnostní akt pod záštitou prezidenta. Pokud je z profesorů inflační zboží, tak ty stovky a za pololetí  může dekórovat třeba uklízečka 

Proč platit školné jen na soukromých školách? Nebylo by rozumější dát každému studentovi "šek" kterým by stát přispěl na jeho studia a zbytek by student doplatil? Studenti by se pak hlásili na školy a obory se kterými by úspěli na trhu práce. Bylo by pak na jednotlivých školách jaké by vybíraly školné kolik a jak placených profesorů by z toho uživily. Podle toho by je dle svých kritérií jmenovaly. Možná by pak ubylo různých Mgr., kteří nemohou nalézt práci a dělají barmany a přibylo těch vysokoškoláků po ktrých je poptávka na trhu práce. Soukromého zaměstnavatele totiž na rozdíl od státních úřadů nezajímá ani tak titul, jako znalosti.

Přiznám se, že ze článku mám trochu osypky.

Názor, že "Kdyby stát zaměstnával méně lidí, více mezd by se určovalo na trhu dohodou zaměstnance a zaměstnavatele namísto tabulek," mi přijde zcela zcestný. Nebo má autor snad k dispozici nějakou studii, která dokazuje souvislost mezi těmito dvěma jevy? Kdyby stát zaměstnával méně lidí, tak tito lidé dle mého názoru z velké části zůstanou na sociálních dávkách, neboť pracovní místa spíše než by vznikala, tak zanikají. Nehledě na skutečnost, že lidí, kteří studují kvůli vyššímu tabulkovému platu, zase až tolik také nebude.

Dále "Jazykové školy nepotřebují k výuce jazyka akreditace, lidé je studují kvůli znalostem, a ne kvůli titulu.  Školy mohou vyučovat i bez státní akreditace a poskytovat nějaký soukromý titul (např. MBA) nebo vlastní osvědčení – pak se ale nesmí jmenovat „vysoká škola".“ Zajímalo by mě, jak souvisí titul MBA s jazykovými školami? A také jaké tituly tedy jazykové školy dávají? MBA je titul manažerský a znám minimálně jednu školu s naprosto akreditovanými studijními programy. Co se týče jazykovek, tak jsem se skutečně nesetkala s nikým, kdo by měl jakýsi "titul" z této školy. A rovněž si nemyslím, že do jazykovek všichni chodí pouze kvůli znalostem - někdo tam může jít třeba proto, že mu to zaplatí zaměstnavatel apod.

Příště, než budete do světa vypouštět obdobné plky, tak se nad článkem trochu zamyslete. Nebo alespoň nezobecňujte motivy studentů soukromých škol, kde učíte, kde se třeba studium pro tabulkový plat skutečně děje (?). A až budete zase jednou uvádět populistické formulace jako například "Větší roli musí hrát prestiž školy, kvalita výuky a zájem studentů," zkuste k tomu přidat nějaké metriky, pomocí kterých chcete tuto "kvalitu" a "prestiž" měřit a verifikovat. Tato slova jen podtrhla zcestnost celého článku, v důsledku čehož mě napadá, že je možná trochu smutné, že člověk jako Vy učí na VŠ, kde by mělo být samozřejmostí si svá tvrzení ověřit.

I když na druhou stranu by se ještě slušelo dodat, že souhlasím s tvrzením, že na VŠ by neměl být přijat každý. Měl by to být elitní stupeň vzdělávání a ne další střední škola.

Za to nemohou školy, že zaměstnavatelé jsou tak zatíženi na tituly. Já jsem toho názoru, že je žádoucí, aby vysokou školu absolvoval každý, kdo na to má (hlavu i peníze). Při dnešní produktivitě a tendenci zkracovat pracovní týden není nutné, aby se mladí lidi okamžitě zapojovali do výrobního procesu. Taky ta hromada znalostí, co na ně čeká, je krapet větší než před 100 lety. Ale hlavně se úplně jinak formuje osobnost, když dítě v akademickém prostředí debatuje o teorii relativity, než kdyby v práci rozebíralo poslední díl Ordinace.

Jiří Lietavec: Předně: Je normální řešit problém, až když vzniknou. A za druhé. Uznejte, že kdyby měl prezident profesory jmenovat automaticky, pak je to prakticky zbytečný akt, který můžete rovnou nechat na škole.

Je zajímavé, že všichni chtějí řešit problém až když vznikne. Tento problém za více než dvacet let nevznikl, protože předchozí prezidenti se v případě jmenování profesorů chovali jako prezidenti. Měli jsme tady zvyk a ten zvyk byl dobrý. Když jeden člověk udělá problém, tak se sejde spousta lidí, kteří nabízí řešení. Taky mám řešení - studená sprcha po ránu - to pomáhá.

Problém není samotný akt jmenování a porušení nějakého zvyku. Problém je, že prezident jmenuje státní profesory, které školy potřebují, aby mohly udělovat státní tituly, které potřebují budoucí státní úřednící, aby měli vyšší gáži. Poptávka po státním titulu převyšuje poptávku po dobrém vzdělání. To je ten problém, na který je snaha, v době mediální humbuku kolem jednoho bezvýznamného docenta, upozornit.