Komunista nejsem, ale zákon o Palachovi nechci

Kdybych byl ve sněmovně, hlasoval bych proti takovému zákonu. Řekl bych navrhovatelům – než se začnete prezentovat veřejnosti jako největší antikomunisté, nejprve sklopte hlavu a styďte se za všechny okamžiky, kdy zvedání vašich rukou zvýšilo daně a státní dluh.

Skupina poslanců navrhla zařadit den sebeupálení Jana Palacha na seznam „významných dnů“ prostřednictvím Zákona o státních svátcích. Komunistický poslanec Grebeníček zpochybnil výklad sebeupálení Jana Palacha jakožto protest proti okupaci a zapochyboval o Palachových motivech.

Grebeníčkova slova vyvolala rozhořčení. Komunisté by měli raději mlčet, když jde o připomínání tragédií, které byly důsledkem jejich ideologie. Nově zvolený prezident Zeman dokonce označil Grebeníčka za jeho kritiku zákona za neostalinistu.

Palachův čin byl významný, ale na to netřeba zákon

Grebeníček možná je neostalinista, ale ne kvůli tomu, že odmítá tento zákon.

Nezažil jsem čin Jana Palacha, ale z vyprávění a historických výkladů vím, že vybudil lidi a na jeho pohřbu se jich demonstrativně sešly desetitisíce protestovat mlčky proti okupaci. Jeho čin sice nedokázal pohnout lidi k tomu, aby se vzepřeli „normalizaci“ tedy návratu komunistické totality a akceptování sovětské okupace, ale zažil jsem, jak jeho odkaz vybudil lidi znovu po 19 letech k demonstracím 1988 v době tzv. Palachova týdnu, jichž jsem se osobně účastnil s cílem setřást konečně komunistickou totalitní vládu. Demonstrace na Palachův týden přiblížily pád komunistického vládního monopolu.

Přidání dne Palachova sebeupálení mezi významné dny do zákona o Státních svátcích nenese žádné povinnosti, zákazy, daně ani sankce. Zatímco dny státního svátku znamenají den pracovního volna s mnoha důsledky, pokud jde o náklady a výnosy zaměstnavatelů a zaměstnanců, termíny pro úřední úkony apod., seznam významných dnů nemá absolutně žádné důsledky.

Podobných deklaratorních zákonů existuje v našem právním řádu několik a považuji je za zbytečné. (Podobným příkladem je zákon z února 2012 obsahující dvě věty: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii. Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.“)

K čemu takové zákony? Co třeba zákon, který by zněl: „Miroslav Kalousek se zasloužil o státní dluh a růst daní“? Nebo „Miroslav Kalousek je pokrytec“? Nebojujme s politickými soupeři tím, že něco napíšeme do sbírky zákonů, nesnažme se vykládat historii jediným správným způsobem.

Zákony by podle mě měly vymezovat, co mohou dělat politici a úředníci, případně zakazovat, co mohou dělat lidé. Co není zakázáno, mělo by být lidem dovoleno, a co není politikům a úředníkům povoleno, mělo by jim být zapovězeno.

Já komunista nejsem

Komunisté by měli raději mlčet, ale i Kalousek a spol. by měli raději mlčet. Já komunista nejsem, tak mlčet nemusím.

Kdybych byl ve sněmovně, hlasoval bych proti takovému zákonu. (Návrh poslanců Kalouska, Černochové a spol. je zde: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=13911.1) Řekl bych navrhovatelům – než se začnete prezentovat veřejnosti jako největší antikomunisté, nejprve sklopte hlavu a styďte se za všechny okamžiky, kdy zvedání vašich rukou zvýšilo daně a státní dluh.

Mlčet, pokud jde o jakékoliv antikomunistické připomínky, by měla i tzv. pravice, která si podobnými prázdnými gesty kompenzuje to, že pokud jde o reálnou politiku, je krutě levicová.

Když jsme zakládali Stranu svobodných občanů, jednou z věcí, která mi vadila na rádoby pravicových stranách ve sněmovně, bylo právě to, když se před voliči dělali pravicovými nahlas deklarovaným antikomunismem, zatímco jejich politika byla z podstaty socialistická – daně, dotace, regulace.

Na ustavujícím sněmu jsem řekl mj. toto:

Strany, které jsou nominálně pravicové, ale zároveň svým přesvědčením leží v širokém politickém středu, nahrazují absenci vlastního přesvědčení o nezbytnosti trvalé obhajoby svobody něčím, co bych nazval deklarovanou pravicovostí nebo nominálním antikomunismem. Oč méně svobody jsou schopni a ochotni prosazovat, o to více lpějí na formálních pravicových znacích – pomnících, památnících, ústavech, deklaratorních zákonech, rétorickém upozorňování na hrozby socialismu. My nebudeme tolik řečnit o hrozbě levicového nebezpečí. My budeme hájit svobodu. (zdroj: Ustavující projev, 14. únor 2009)

Stejné poselství má i písnička Carsona Robinsona „Já komunista nejsem“ z Ameriky 50. let 20. století.

Já komunista nejsem

…

Já komunista nejsem, to vám povídám
Věřím, že člověku má patřit jeho dům, jeho auto, jeho stáj
Vlastnictví soukromý je, co já uznávám – a chci jen nechat bejt
Ať vláda dělá co dělat má, a ať nás nechá bejt.

Naše vláda je teď větší, než co kdy byla dřív
A čím víc lidí zaměstnává, tím víc i utrácí
Každej státní úředník – snad hrdej a čestnej aby byl
Místo braní úplatků k nákupům drahejch aut a vil

Daně stále zvyšují – na to nedá se říct nic
Ale ani tak jim nestačí – na výdaje co rostou ještě víc
Náš státní dluh je obrovskej a roste každej den
Děti našich dětí – co ještě nejsou na světě – ty ho zaplatěj

Náš dolar pevnej byl – a zdravou měnou byl
A dnes si za něj koupíme věcí sotva půl co dřív
Jestli kazit nepřestanem měnu inflací, a daně, dluhy když porostou nám dál
I bez výstřelu jedinýho můžou tady komunisti jednou vládnout nám

…

Petr Mach je předsedou Svobodných